Čím je strana menší, tím logicky více potřebuje funkce v exekutivě, aby tak mohla jednak uspokojit personální potřeby svých funkcionářů, a za druhé svou existenci prodat veřejnosti.

Ve chvíli, kdy bylo rozhodnuto o setrvání ve vládě, nikdo už nepochyboval, že nový předseda unie ponese jméno vicepremiéra Petra Mareše, který si ve vládě lebedí . Šance jeho největšího soupeře senátora Roberta Koláře, jenž postavil kampaň na odchodu do opozice krátce poté, co země vstoupí v roce 2004 do Evropské unie, se rovnaly skoro nule. Následné hlasování to jenom potvrdilo.

Marešovi hodně pomohl fakt, že se mohl od počátku opřít o Ivana Pilipa a Karla Kühnla, kteří rozjeli už dlouho před sjezdem rozsáhlé přesvědčovací tažení. Kolář se sice hodně snažil a byl téměř v každé, i v té nejzapadlejší regionální organizaci, čelit masírování dvou nejmocnějších politiků v unii bylo však očividně nad jeho síly.

I proto Kolář nejspíš správně vyhodnotil stav a ihned po oznámení výsledků volby předsedy uvedl, že nehodlá kandidovat na žádného z místopředsedů. Od pátku se totiž na sjezdu čile debatovalo, zda by bylo rozumné nadále rozdávat post prvního místopředsedy coby jakousi trafiku pro poraženého kandidáta na šéfa.

V minulosti tomu tak vždycky v US-DEU bylo a přineslo to další vnitřní rozbroje. Vzpomeňme jen, jak Ivan Pilip skrytě válčil s Hanou Marvanovou, když byl jako šéf stranické opozice pro klid znesvářených křídel zvolen prvním místopředsedou. Podobná situace nastala, když Karlu Kühnlovi dělal po odchodu otce zakladatele Jana Rumla dvojku ve straně neúspěšný Vladimír Mlynář.

Marvanovou delegáti většinou vnímali jako nechtěné dítě. Definitivně se tak zbortil mýtus, který koloval pražskou centrální politikou, že se v regionech těší rebelující poslankyně nezanedbatelné podpoře a je nepsaným vůdcem stranické opozice. Ačkoliv se snažila vypadat klidně, určitě se bude dlouho budit z představy, že její mediálně prezentovaný názor odejít z vlády dokud je čas zastává pouze sedm delegátů.

Radoslava Štědroně, který na poslední chvíli vzdal kandidaturu na předsedu a taktéž sní o přechodu do opozice, brali delegáti jako výstředního podivína. Už v pátek večer, když většina popíjela v jedné brněnské vinárně, na Štědroně ukazovali unionisté prstem a posmívali se mu, že snad svou kandidaturu ani nemůže brát vážně.

Výsledek sjezdu by vcelku průzračný. Jediné, nad čím visí otázka, je pravý důvod, proč tak ambiciózní politik jako Kühnl podporoval Mareše a sám skromně postával v závětří. Že tak učinil Pilip, je logické, když pomýšlí na post v evropských strukturách.

Podle některých unionistů se Kühnlovi současné vedení hodí pro budoucí comeback. Mareš je totiž jako politik nevýrazný, což v kombinaci s vedením plným nezkušených tváří předpovídá neúspěch. Nic tedy Kühnlovi nebrání, pokud ovšem unie do té doby nezanikne, aby na příštím volebním sjezdu za dva roky znovu stanul v čele. Vzhledem k peripetiím, které musel kdysi podstoupit, by to určitě byla dobrá lidská satisfakce.

PRÁVO, 20. ledna