Ustanovení se v posledních letech několikrát novelizovalo, naposledy loni. Ústavní soud dostal dvě stížnosti od společností, které pohledávky uhradily dobrovolně, avšak až po soudním rozhodnutí o nařízení exekuce, a tak měly podle soudů vyplatit exekutorům odměny. Exekutoři v podobných případech mohli inkasovat stotisícové sumy, i když vyvinuli jen minimální úsilí spočívající v administrativě.

První senát Ústavního soudu, který o stížnostech jednal, dospěl k závěru, že ustanovení se protiví ústavním zásadám. Proto předložil plénu - tedy sboru všech ústavních soudců, který je oprávněn zasahovat do zákonů a vyhlášek - návrh na zrušení ustanovení. Plénum tak rozhodovalo o podání svých kolegů, což se v praxi stává jen zřídka.

Podle Exekutorské komory měl ÚS v souladu se zákonem řízení o návrhu zastavit. "Ustanovení pozbylo v novelizaci platnosti," uvedl mluvčí exekutorů Pavel Kočiš. Stejný postoj zaujalo i ministerstvo spravedlnosti. "Zanikla souvislost mezi původními stížnostmi a nynějším plenárním zasedáním," řekl soudu právník ministerstva František Korbel.

Ústavní soud však za jistých okolností smí pokračovat v řízení, i když už napadené ustanovení neplatí. "Bylo nahrazeno ustanovením využívajícím naprosto shodné konstrukce," uvedla soudkyně zpravodajka Ivana Janů. Po novele podle ní vyhláška vycházela ještě více vstříc exekutorům. Soud zrušil všechny tři poslední úpravy ustanovení z let 2001, 2004 a 2006 s platností od dnešního vyhlášení.