Ta první se týká citačních nepřesností v SZ, jež včera Fischerův úřad donutily uvádět věci na pravou míru. Proč chtěl někdo v médiích dezinterpretovat originální ministrův text?

Druhá otázka se váže k načasování - dopis byl v berlínském ministerstvu totiž napsán již 6. května, ale do redakce deníku se dostal až nyní, téměř dva měsíce poté. "Čekal" týdny v nějaké zásuvce na příhodnější okamžik, aby zpomalil běh událostí mezi Berlínem a Prahou? A kdo ho "přihrál" médiím právě teď? Odpověď na všechny předchozí otázky může znít, že ten, kdo na zveřejnění právě nyní a právě v takové zkreslené podobě může mít zájem.

Lidé Fischerova okolí? Vyloučit to absolutně sice nelze, ale chybí tu hlubší logika a motiv. V době, kdy se česko-německé vztahy znatelně zlepšují, kdy je reálná podzimní cesta kancléře Gerharda Schrödera do Prahy a kdy sám kancléř nedávno pro jiné bavorské noviny prohlásil k čs. dekretům, že byly reakcí na nacistické přepadení Československa, by berlínské ministerstvo zahraničí těžko učinilo takový tah.

Vše se stáčí ke Stoiberovi a jeho chráněncům v Sudetoněmeckém landsmanšaftu (SL). Pokrok ve stycích se totiž koná bez jejich účasti. Aniž by jejich reprezentanti seděli za jednacím stolem, jak zní vedle požadavku na zrušení dekretů jejich další podmínka pro normální vztahy obou sousedních států. Trucují kvůli slovům kancléře, že německá zahraniční politika se dělá v Berlíně, a ne v Mnichově - Stoiber v červnu na Sudetoněmeckých dnech v Augsburku tvrdil, že Mnichov do toho má hodně co mluvit.

Porážku při hlasování Evropského parlamentu (EP) o přijetí ČR do EU se snažila Stoiberova CSU vyrovnat tím, že prosadila do schvalovacího usnesení Spolkové rady (kde má s CDU většinu) alespoň zmínku o překonané rezoluci EP žádající zrušení dekretů. Dnes má o rozšíření Unie jednat Spolkový sněm a tam CSU/CDU nemají šanci prosadit svůj názor, takže bylo třeba ještě několik hodin předtím píchnout do vlády, že i Fischer podporuje jejich návrh na odškodnění. Důvodem dalším je chystané projednávání návrhu na červencovém zasedání správní rady Česko-německého fondu budoucnosti. Mediální debata je také dobrá reklama.

Fischerův mluvčí včera v prohlášení upřesňujícím formulace z dopisu citované v Süddeutsche Zeitung přiznal, že ministr je pro "humanitární gesto" vůči "velmi omezenému počtu " odsunutých, ale zároveň zdůraznil, že by nešlo o odškodnění a že rozhodnout musí nezávislá správní rada Fondu, v níž je po čtyřech zástupcích české a německé strany.

Český premiér Vladimír Špidla považuje odškodňovací návrh za "uvažování ve špatném směru" a prezident Václav Klaus důrazně odmítá bourat staus quo. Stavět oběti nacismu na tutéž úroveň jako ty, kdo po válce utrpěli od Čechů křivdy, je totiž pro Prahu nepřijatelné. To ale neznamená, že neexistuje prostor ke hledání kompromisu v duchu ustanovení česko-německé deklarace, že "Fond bude sloužit k financování projektů společného zájmu" a že projekty mají být především ku prospěchu obětem nacistického násilí. Je ale při tom všem třeba ctít logiku dějin - a tedy mít na zřeteli zásadní vztah mezi příčinami a následky.

PRÁVO 3. července