"Jde o náhodný vskutku originální objev. Bagr zprvu vyhrábl lebku jednoho z narychlo pohřbených vojáků v poměrně mělkém hrobě. Nález jsme kvůli zlatokopům doposud pečlivě tajili," popsal okolnosti objevu Jan Tůma z Regionálního muzea v Náchodě, který se skupinou fandů vojenské historie z trutnovského 16. praporu polních myslivců vedl v souvislosti se stavbou obchvatu záchranářský archeologický výzkum.

"Věděli jsme, že bitevní pole u České Skalice zdaleka nevydalo všechna tajemství. Proto jsme od začátku zemních prací pro jistotu hlídali postup stavební techniky," doplnil student Jan Nešněra.

Oběti rozdělují podle knoflíků a nábojů

Identifikaci obětí bitvy pohřbených v plné polní zjišťují amatérští archeologové podle artefaktů nalezených vedle koster. Prušáky a Rakušáky poskládané na sebe v jednom hrobě poznávají podle knoflíků, nábojů v zetlených patrontaškách, kovaní bot nebo přezek z uniforem. "Jeden z rakouských vojáků měl orlici přímo uprostřed lebky, jak se mu čepice připnutá k bradě ještě zachovalým řemínkem svezla do čela," přiblížil cenné nálezy další se skupiny studentů historie Tomáš Vondryska.

Čtveřice studentů rozbila vedle hromadného hrobu tábor. Místo originálního objevu tak chtějí uchránit před zlatokopy schopnými bez ohledu na pietu hrob dočista zplundrovat. "Pozůstatky vojáků zřejmě pohřbíme někde u sousední železnice, o kterou se tehdy urputně bojovalo. Byla to doslova jatka. Stříleli na sebe zpoza náspu z několika málo metrů. Některé ze zajímavých nálezů budou vystaveny v českoskalickém muzeu," upřesnil příští osud vykopávek Tůma.

Bitva u České Skalice přinesla oběma znepřáteleným stranám na sedm a půl tisíce mrtvých a zmrzačených lidí. Přímo na bitevním poli zahynulo během pouhých třech hodin dva a půl tisíce vojáků, když dalších šest set záhy zemřelo v polních lazaretech. Důstojného hrobu se dostalo pouze zlomku obětí krvavé bitvy. Zbytek padlých skončil bez jména a cti zapomenut v hromadných hrobech.

"Konkrétně u Čáslavského pluku šlo vesměs o šestnáctileté až dvacetileté kluky. Lidé v okolí o hrobech věděli, proto na bitevním poli raději nikdo nedělal hlubokou orbu. Jinak by některý z hrobů dávno odkryli," přiblížil Jan Nešněra důvod proč mrtví vojáci čekali na důstojný pohřeb dlouhých 137 let.