Vedle návrhů na dílčí změny či požadavky různých profesních skupin, které vlastně jen obměňují vládní návrh, přišla opoziční ODS s návrhem šéfa svého poslaneckého klubu Vlastimila Tlustého. Je to záměr zcela radikální a neotřelý, a to nejen v českém, ale i světovém kontextu. S takovým návrhem, se - pokud vím - neodvážil přijít zatím nikdo. Pokud by vyšel, je na Nobelovu cenu. V opačném případě je důvodem ke státnímu převratu.

Prostě jen tak mimochodem zrušit prakticky všechny sociální dávky, důchody a nemocenskou a vyplácet všem občanům bez rozdílu měsíčně státní sociální rovnou dávku, se kterou by si občan dělal, co chtěl, od spoření až po investování, aby si za celý svůj život naspořil na stáří či pro případ nemoci, nebo na dobu, kdy nebude mít práci.

Nelpěme na detailech typu, co se stane, když by například penzijní spořitelna, do které by si statisíce občanů spořilo státní rovnou sociální dávku na důchod, zkrachovala.

Tlustého radikální řez je v první řadě politickou zkouškou, zda jsou občané schopni přemýšlet a nápady domýšlet, jak jsou ochotni kývnout na jakýkoli návrh, jak sami na sebe uplést bič "odpovědnosti občana". Neboli -zda jsou ochotni dobrovolně odsouhlasit konec nejen sociálního, ale i solidárního státu. A ještě straně, která to navrhne, pomoci vyhrát volby.

Současně návrh ukazuje neobyčejnou složitost sociálních problémů, které musí řešit a vyřešit česká ekonomika za jakékoli vlády. Problémy, které neřešeny hrozí, že během několika let přerostou někam do pouličních bitek finančně rozvrácené Argentiny.

Problém spočívá v tom, zda jde zachovat určitý sociální stát, nebo zda má stát představovat jen obal zákonů pro prodlouženou ruku trhu. Zda má stát svému občanovi poskytnout zdarma pouze právo na soudní proces a za poplatek vystavit občanský a řidičský průkaz. Takový stát ale už například nezajišťuje bezplatné školství, určitou regulaci nájemného, určitou míru zdravotní péče, sociální podporu a ochranu před tím, aby občana zaměstnavatel nemohl jen tak z legrace vykopnout na dlažbu.

Vyřešit je třeba i otázku, jak na sociální stát sehnat peníze. Když role státu a jeho příjmy díky globalizaci začínají tát jako sníh a velcí nadnárodní výrobci platí daně nikoli tam, kde působí, ale kde je to nejvýhodnější. Navíc - populace stárne a některé politické strany spíše než nad svými programy se zamýšlejí nad globálními záměry velkých koncernů a finančních uskupení.

V ČR je situace o to složitější, že přes všechny nejistoty a problémy je reálná šance, že by Sněmovnou prošla vládní varianta reformy. Ta přes všechny škrty a zvýšení cen cigaret či prádelen se snaží sociální stát uchovat a dosáhnout toho, aby dál fungoval.

Proto po létech klidu, kdy nic takového nehrozilo, možná přišel takový atak ODS s alternativou reformy. Proto takové nápady, které se zdají absurdní, ale na druhou stranu vyjadřují to základní: jak si která politická strana či uskupení představuje stát a jeho fungování. Jak chápe penze, zdravotní pojištění atd.

Která politika vyhraje či dokáže zmasírovat lidi, ta nadlouho ovlivní praktický život. Nad rovnou sociální dávkou není třeba lamentovat či se dokonce vysmívat. Je třeba vzít tužku do ruky a počítat a zkoumat, a pak zcela objektivně vyložit, co by to koho stálo.

Jak k této občanské matematice přistoupí ODS, pomůže rozklíčovat Tlustého reformní nástřel. Zda jde o třeba na první pohled absurdní, ale alternativní řešení, nebo jen o snahu zastavit schválení reformy v podobě, jak ji navrhuje vláda.

Sám Tlustý k tomu říká: Když jsem před několika roky přišel s návrhem rovné daně, také se mi leckdo smál. Dnes ji na Slovensku zavádějí.

PRÁVO 1. července