Potvrdil však nezrušitelnost tzv. Benešových dekretů a vyloučil návrat majetku odsunutým Rakušanům. Špidlův počin ocenili rakouští politici i tisk.

Dovedu si představit, co by asi v Göttweigu řekl Špidlův předchůdce Miloš Zeman. Stylem chlapáckého buranství by Rakousko obvinil, že si statut Hitlerovy oběti vyšvindlovalo, protože führera před pětašedesáti lety vítalo se slzami dojetí. A ať jsou tedy rádi, že jsou rádi.

U českých komunistů a u modrých nacionalistů by jistě sklidil bouřlivý potlesk, místy přecházející v ovace. Česká republika by však získala pověst jedinečné a podivné rezervace, kde pohyb kupředu znamená pohyb v kruhu. V Evropské unii by se vyjímala jako pterodaktylus.

Špidlův postoj, vyjádřený v Rakousku, nebyl však jeho prvním sympatickým výkonem na poli mezinárodní politiky. Před několika dny na jednání Evropské unie odmítl český premiér pohled na palestinskou teroristickou organizaci Hamás jako na organizaci značně sociální a humánní, jak to prosazoval šéf francouzkého státu Chirak. A získal pro své stanovisko patřičnou podporu. Opět rozdíl politické kultury mezi Špidlou a jeho předchůdcem. Miloš Zeman Izraelcům prostě doporučil, aby Palestince odsunuli, a basta fidli. Špidla rozlišuje mezi palestinskými teroristy a civilisty. Příjemný civilizační rozdíl.

Chválit den před večerem se však nemusí vyplatit. Českou vládu čeká ošemetná věc, totiž nějaké humánní gesto vůči českým Němcům, kteří nebyli odsunuti. Původně jich bylo na dvě stě tisíc. Museli pracovat v režimu, který připomínal nucené práce. Nedostávali plný plat. Neměli občanské průkazy, ty dostali až v roce 1952. Penze se jim vypočítávaly z oněch ořezaných platů a sedm let se jim do důchodů nezapočítávalo vůbec. Zbylo jich hrstka.

Z morálních důvodů vláda sice nesmí uznat jejich vysokoškolské vzdělání, nabyté za války, protože české vysoké školy byly okupanty zavřené. Měla by však co nejrychleji učinit, co je v jejích silách, aby tuto českou ostudu zahladila. Na věrohodnosti tím získá jak Česko-německá deklarace, tak poreferendové vládní prohlášení, ale i Špidlovo vystoupení v Göttweigu. Především však získá Česká republika na pověsti demokratického a civilizovaného státu.

PRÁVO 1. července