„Celé roky jsme žily na hranici bídy,“ říká paní Lávková. „Uvítala bych, kdyby mi stát vyplácel alimenty místo otce a potom je vymáhal na něm.“

Paní Lávková má pět dcer: Lenku (25), Kristýnu (21), Slávku (20), Elišku (17) a Magdu (14). První čtyři jmenované má s bývalým manželem Danielem. Rozvedli se v roce 1991. „Soud tenkrát určil bývalému manželovi, aby mi platil na dcery od 200 do 500 Kč na každou,“ pokračuje Lávková, „ale on mi neposílal ani korunu. Kontaktovala jsem sociální pracovnice, které mě odkazovaly na policii, protože zanedbání povinné výživy je trestný čin. Podala jsem na bývalého manžela několikrát trestní oznámení, pokaždé bylo odloženo.“

Otec se může jen „snažit“

Pražský advokát Jan Černý říká: „Když otec neplatí výživné na své děti a je proti němu zahájeno trestní stíhání, může od té doby do vynesení rozsudku projevit takzvanou účinnou lítost. To znamená, že dluhy vyrovná a trestní stíhání je zastaveno. Sazba je až na dvě léta, pokud se úmyslně vyhýbá. Pokud vyživovanou osobu vystaví stavu nouze, jsou to až tři léta.“ Podle jeho zkušeností platí, že pokud začne otec od začátku projevovat snahu platit, třeba jen minimální částku, není proti němu ani zahájeno trestní řízení.

„Bývalý manžel zaplatil jednou za půl roku třeba dvě tři stovky,“ potvrzuje právníkova slova Lávková. Přesně podle slov právníka, i v tomto případě bylo trestní stíhání pokaždé odloženo. „Tak to dělal mnoho let a k dnešnímu dni dluží na výživném více než 200 tisíc korun. Odstěhoval se na Slovensko a policie mi tvrdí, že ho nemůže vypátrat,“ stěžuje si Lávková.

Když nepomohl soud, sociální péče, policie ani Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně, obrátila se žena s žádostí o pomoc k mezinárodnímu soudu do Štrasburku. Odtud dostala odpověď, že český stát pochybil a uložil mu povinnost situaci prozkoumat a vyřešit.

Vláda poslala loni v dubnu paní Lávkové stanovisko, ve kterém jednoznačně pochybení státu odmítá. Mezitím tři dcery dosáhly plnoletosti. Podle zákona tak mohou na otci alimenty vymáhat samy. Přechází totiž na ně právo podávat žalobu na zvýšení výživného, tak i podat trestní oznámení na neplacení výživného.

Kristýna a Slávka se loni snažily problém vyřešit a vydaly se za otcem. Policie ho nemůže vypátrat, jim se to povedlo. K ničemu to však nevedlo.

„Vyhodil nás. Říkal, že on taky celý život trpěl a neměl kolikrát co jíst. Nezdá se nám to, je vysokoškolák a bývalý voják, tak jistě pracuje a vydělává. Neptal se nás, jak nám bylo, když všechny děti jely na hory a my jsme nemohly. Mockrát jsme plakaly, když nám nemohla máma koupit věc, po které jsme toužily. Určitě se nevzdáme a i když je nám to líto, budeme muset od otce vymáhat peníze soudní cestou,“ popsaly setkání dcery.

Děti budou živit svého otce

Pokud se člověk dostane do situace, kdy není schopen se sám o sebe postarat, má k němu podle našeho zákona vyživovací povinnost partner, ať už současný nebo bývalý. Pokud prokáže, že není schopen takovou povinnost plnit, závazek přechází na děti. „V případě, že jejich otec například z důvodů nemoci není schopen se sám živit, může za určitých podmínek dětem vůči němu nastat vyživovací povinnost. Potom dochází k absurdní situaci, že děti živí svého otce, který sám na výživném dluží,“ vysvětluje právník Černý.