Jiná cesta neexistuje, respektive existuje, ale s jinou vládou, vydírá protestující odboráře premiér. Dává najevo, že ti, kteří reformu kritizují, jsou nezodpovědní. Za trest je může potkat ještě jiná vláda a s ní daleko horší reforma. Věcné námitky odborářů jsou přejity mlčením. Humbuk a výsměch se ale rozpoutá kolem počtu demonstrujících. Nikdo neřeší, že takzvané oficiální údaje podal policista, který k tomu nemá oprávnění.

Terčem posměchu je i skutečnost, že v pondělí 23. června před Úřadem vlády demonstrovali jen zástupci jednotlivých odborových organizací. Že přijeli jenom ti, kteří měli volno, a další nesouhlasící většina zůstala pracovat. Učitelé vzdělávali své žáky a studenty, lékaři léčili a zdravotní sestry ošetřovaly pacienty, zaměstnanci sociálních služeb se starali o klienty, silničáři opravovali silnice, hasiči, policisté a zdravotničtí záchranáři bděli nad našimi životy a bezpečností, kulturní instituce nezahálely a úředníci respektovali pondělí jako úřední den pro občany. Ale je to skutečně fiasko, že veřejní zaměstnanci pracovali (tedy nevydírali občany) a demonstrovat přijelo pět tisíc jejich reprezentantů z celé republiky?

Neznamená to, že ostatní s nimi nesouhlasí. Nepřijeli ani na nákupy. Naopak mnozí z nich ihned mířili do autobusů, aby včas nastoupili na noční směny či aby ještě stihli poslední dopravní spoje do svých severomoravských vísek a městeček. A proč se do Prahy trmáceli? Nevolali po pádu vlády, i když by k tomu mnozí měli na základě své osobní situace dost důvodů. Neodmítali reformu veřejných financí. Naopak se jí dožadují, protože jsou to právě zaměstnanci, a ti z veřejných služeb zvláště, na které nepořádky ve státních financích již léta dopadají. Stačí podívat se na platy kantorů, zdravotních sester, kolegyň "v sociálkách", zaměstnanců kulturních institucí atd.

Je v pořádku, že nemlčí, když vláda nemíní splnit dva roky odkládané sliby a lépe zaplatit jejich práci. Nabídla jim místo toho zachování současného stavu na mnoho let nebo přilepšení jedněm na úkor druhých. Zato daňovým únikům všeho druhu chystaná reforma nezabrání ani symbolicky. Také slíbená úsporná opatření přinesou víc škody než užitku, když se resortům škrtají další desítky miliard a plánuje propouštění, a přitom nebylo řečeno, jak by veřejná správa a služby měly fungovat - za kolik, v jaké kvalitě a dostupnosti, s kolika pracovníky. Takhle se ale přece v Evropě nevládne!

PRÁVO 30. června 2003