Pivovar je to proslulý, prosperuje, v zahraničí vyhrává proti americkému mamutovi Anheuserovi jeden spor o značku za druhým. No nestřelte něco takového, když potřebujete právě zalátat díru v rozpočtu! Při předpokládané prodejní ceně 10-12 miliard korun by Budvar mohl svým kvalitním pivem zalepit například pokutu za Novu.

Po listopadu prodalo se v Česku státního majetku dobře za tisíc miliard korun. Poťouchlá otázka: kde jsou? Použily je snad vlády na obtížný a nákladný manévr změny důchodové politiky? Nikoliv. Tedy je investovaly do vzdělání a vědy? Stejná odpověď. Do dopravní infrastruktury? Ani tam. Posloužily jako látací bavlnky rozpočtových schodků, ucpávky děravých bank a něco se prošustrovalo po česku, prostě bůhví jak. Ukázalo se tedy, že stát spravuje maximálně vítr v kase. Práce až až.

Na řadě je Budvar. Není schopen sice na ministrův povel snést jedno veliké zlaté vejce zvící deseti miliard korun, menší stříbrná vajíčka do rozpočtu však snáší. A tož ho prodejme! Proč? Protože ještě není prodaný přece, a to je důvod jako sloní noha. Vzpomeňme, že ze stejného důvodů se před lety prodávala Becherovka. Její zlaté vejce dávno zmizelo v rozpočtu a vajíčka stříbrná snáší už dlouho jinému. Co budeme prodávat, čím látat rozpočty a ucpávat díry, až prodáme všechno, co nám dědové a pradědové nahospodařili? Obviníme je, že toho bylo málo a pojedeme dál.

Stejnou ukázkou byznysu po česku byla i výměna deseti supersoniků MiG-29 s Polskem za jedenáct vrtulníků Sokol. Přece jdeme do NATO a nebudeme ve zbrojní technice závislí na Rusku. Od té doby hlídají český vzdušný prostor neozbrojené podzvukové L-159 a asi pět muzeálních rachotin MiG-21. Polsko právě v těchto dnech koupilo od Německa za jedno euro(!) třiadvacet MiG-29 včetně náhradních dílů. Upravených ke službě v NATO s životností do roku 2014. To my si zase někdy vypíšeme nějaký tendr na něco. Ale závislí ve zbrojní technice na Rusku nebudeme.

Těch beden vodek a mužického byznysu je v Česku nějak moc.

PRÁVO 27. června