Šíří se střídání zaměstnání i profesí. Už neplatí, že výuční list nebo diplom bude sloužit svému majiteli jako zdroj obživy po celý život. Někdejší členové kolektivu jsou nuceni postarat se především sami o sebe. Odbory slábnou. V Česku vystupují proti vládě, v níž má většinu ČSSD.

Reforma veřejných financí připravená Špidlovou vládou je rozcestníkem, u něhož se zastavila soc. dem. Nemá na zvolenou trasu jednotný názor. Mladí a většinou studující nebo vysokoškolsky vzdělaní soc. demokraté jsou víc připraveni rozloučit se s tradičními metodami než spolustraníci ve vyšším věku a s nižším vzděláním. Nesouhlasí také ti voliči ČSSD, kteří vnímají spojenectví soc. dem. s lidovci a unionisty jako zradu na pracujících. Pnutí je tak významné, že rozcestník se může stát bodem rozchodu.

Šipky ukazují tři základní cesty. Po první jde Špidla. Od tradičních názorů se vzdálil v okamžiku, kdy poznal, že realita vládnutí není pro zvýhodňování voličstva příznivá. Snaží se zachovat rovnováhu. Dřívější vymoženosti už nebudou, ale zároveň se sociální dávky ani důchody nebudou brutálně škrtat. Politicky je tento scénář zajištěn existencí vlády - která ovšem může do konce roku padnout, když neprojde reforma veřejných financí a naplánovaný rozpočet.

Druhá cesta počítá s odchodem této vlády a nabízí buď velkou koalici ČSSD a ODS, nebo duhovou koalici parlamentních stran bez KSČM. V souvislosti s tímto scénářem se vyslovují jména prezidenta Václava Klause a místopředsedy soc. dem. Stanislava Grosse. První by mohl novou vládu posvětit, druhý by do ní mohl přivést ČSSD. Kabinet s neochvějnou parlamentní většinou by rozběhl reformu veřejných financí v tvrdší podobě než současná vláda, ale přítomnost soc. dem. by mohla znamenat, že k neúnosnému odírání příjmově slabších přece jenom nedojde.

Ani na jedné z popsaných stezek není místo pro ty voliče a členy ČSSD, kteří zachovávají tradiční vidění světa. Je-li pro ně Špidla málo sociální, duhovou reformu by jistě pojali jako hody odporného kapitalismu. Čtenář K. L. mi v této souvislosti napsal: "Vše je jenom součástí celosvětového tažení za tím, aby bohatší byli ještě bohatší a chudší stále více chudší." Podle něj by lidé měli jít na barikády a do zbraně, aby svrhli tento prohnilý systém. Jaké ale mají takto cítící občané zastání?

Naznačuje se v pádu Špidlovy vlády a zformování menšinového kabinetu soc. dem. Spolupracoval by s KSČM. Špidla by zmizel v politickém nebytí, nový předseda strany by mohl povolat Miloše Zemana. Zvedly by se přímé daně, sociální výplaty by zůstaly zachovány, někomu by se platy dokonce zvedly - vše podle zásady, že nepodnikatel a chudší má vždy přednost před podnikatelem a bohatším.

Zhodnocení dlouhodobé efektivity takové politiky je kapitola sama pro sebe. Čistě prakticky je však důležité, zda by v ČSSD získala výraznou většinu. A také bude-li Zeman vůbec chtít vstoupit do boje, na jehož konci se nerýsují vavříny úspěšného politika, ale nejspíš oslí uši mstitele za ponížení při prezidentských volbách.

Pokud v soc. dem. někde přežívají idealisté a snílkové, v nejvyšších vrstvách strany spolehlivě nejsou. Lidé, kteří jednou přičichli k moci, budou hledat každou skulinku, aby u ní zůstali co nejdéle. Trendy, které jsou v módě, dokáží rozlišit bez speciálního tréninku. Míří-li Evropa k redukci sociálního státu a mají-li před očima příklad reforem a la Blair a Schröder, budou se snad elity soc. dem. ohlížet po starých časech?

Nelze vyloučit, že mnozí členové a voliči ČSSD z tohoto vlaku nakonec vypadnou. Co je čeká v příkopu u tratě? Možná pokus o nový politický subjekt. Možná otevřená náruč KSČM. Rozcestník se blíží.

PRÁVO 27. června