Podle názoru Pléna ÚS je myslivost a právo myslivosti veřejnou aktivitou k ochraně přírody a přírodního bohatství. Proto jsou jeho aktivity chráněné zákonem, který také omezuje a limituje jak myslivce, tak majitele pozemků, které leží v honitbách.

"Myslivost v české právu je činnost k optimalizaci stavu zvěře a není to žádná zábava nebo sport. Myslivost je součástí přírodního bohatství," uvedla soudkyně zpravodajka Dagmar Lastovecká.

Podle ÚS stát zákonem omezuje výkon myslivosti a ukládá, za jakých podmínek je tuto činnost možné provádět. Zákon o myslivosti proto neodporuje žádným právním normám a je v rovnováze mezi právy a povinnostmi myslivců i vlastníků pozemků.

Podle zástupce Poslanecké sněmovny Vojtěcha Filipa (KSČM) je rozhodnutí ÚS zcela v pořádku a jen podtrhuje to, že zákonodárci při schvalování zákona nezapomněli na nic, co by někoho diskriminovalo nebo omezovalo na jeho ústavně zaručených právech.

"Zákon preferuje dohody mezi myslivci a vlastníky pozemků a je zcela vyvážený. Dokládá to skutečnost, že od roku 2003 je jen velmi málo sporů u soudů. Přestože procházel ve Sněmovně i v Senátu velmi širokou diskusí, život ukázal, že je dobře připravený a vyvážený. Jsem proto rád, že to potvrdil i ÚS," dodal Filip.