Mají ostatně i několik dobrých argumentů, z nichž nejsilnější je zejména srovnání nevinné travky s démonem alkoholem. Jak je možné, ptají se - a kdo používá čistý, předsudky nezakalený rozum, ten si tu otázku musí chtě nechtě položit taky - že naše společnost toleruje drogu, která prokazatelně způsobila tolik lidského neštěstí, ale vůči marihuaně je možná až přehnaně intolerantní? A kdo zažil scénu, která se v českých hospodách odehrála snad tisíckrát - uřvaný agresivní opilec, inspirovaný dvanácti pivy a šesti fernety, vyhrožuje hihňajícím se studentíkům - může mít sklon dát jim zapravdu.

Než se však vydáme cestou zmírňování nebo dokonce zastavení postihu, která je dnes světovým trendem, měli by si právě ti studentíci uvědomit, že postavením marihuany na roveň tolerovaným drogám, nikotinu a alkoholu pro ně nevznikne absolutní svoboda kuřby. Přinejmenším totiž musí platit věková hranice osmnácti let, ale také zákaz řízení pod vlivem drogy, která - podobně jako alkohol - na čas ohlupuje smysly.

Nejzávažnějším argumentem proti je však vývoj samotné drogy. Nevěřím novým pověstem českým, podle nichž je marihuana jen prvním krokem k heroinu, to žádná statistika nepotvrzuje. Obávám se však možnosti, že se marjánka dá velice vylepšit co do účinnosti (ostatně už je rozdíl mezi tuzemskou amatérskou produkcí a říznou holandskou kvalitou).

Konopí se totiž, stejně jako každá kulturní rostlina, jistě bude stále zdokonalovat šlechtěním a při dnešní úrovni genetického poznání není přespříliš obtížné zásadně zlepšit jednu konkrétní žádoucí vlastnost. Může se tedy stát, že letos zlegalizujeme relativně nevinnou květinku, z níž se za pár let dík několikanásobně zvětšené koncentraci tetrahydrocannabinolu stane mnohem tvrdší droga. Pěstitelé takových kytiček by pak mohli zákonodárcům ruce líbat.

Nakonec se však musím ještě malinko zastat prokletého alkoholu, přesněji řečeno těch, kdo se dovedou trochu napít, ale přesto se nedostanou do stavu, v němž se přestávají kontrolovat. Tuto možnost marihuana neposkytuje, stačí pár šluků, a člověk se začíná chovat jako nesvéprávný idiot v euforii. Škoda jen, že se při tom nikdo nevidí.

PRÁVO 25. června