K likvidaci Špidlovy vlády stačí jeden dva neloajální poslanci. Zemanovy kritické poznámky proto nemusejí zasáhnout množství lidí větší než malé. Snadno tak mohou překročit rozměr důchodcovského povídání a získat politickou důležitost.

Mnozí členové soc. dem. mají trvalý problém s přeladěním myšlenkových pochodů a politických postojů z radikálně levicových - platných za Zemana - na racionálně středové, příznačné pro Špidlovu koncepci reformy. Naslouchání myšlenkám guru je tak pro učedníky jenom logické.

Zároveň je Zeman stále vnímán jako potenciální ledoborec, který dokáže uvolnit prostor pro mocenské pozice věrným spolupracovníkům. V živé paměti zainteresovaných je Zemanův vstup hlavním vchodem do Strakovky a výhody, které z toho plynuly spřízněným duším. Špidlovo a Grossovo vedení ČSSD tuto skupinu odstavilo od moci.

Skolit Špidlovu vládu s odvoláním na to, že její počínání kritizuje z autentických soc. dem. pozic sám Zeman, by bylo prakticky jednoduché. Soc. demokrat, který se zhlédne v expředsedových názorech, že opravdu levicové je zvyšovat příjmy a přímé daně a že zvyšovat nepřímé daně, snižovat přímé daně a spolu s nimi i sociální výdaje je pravicové a pro ČSSD nedůstojné, může mít pocit, že získal klacek k legitimnímu umlácení vlády.

Říci, že pro pravicovou reformu hlasovat nebude, a položit vládu i Špidlu, to je způsob, který je nabíledni. Stejně tak je ale nevyhnutelná otázka, co dál - s reformou, vládou i ČSSD.

Pád vlády znamená období nestability. Trvá obvykle o to déle, oč méně jsou sladěny zájmy klíčových politických sil. Není zde dost místa pro detailní rozbor situace po případném pádu Špidlova týmu. Jednu poznámku však nelze opominout: ve hře by nebyla pouze ČSSD se svými vnitřními boji, nejen ODS se svým interním rozvrstvením, ale též prezident Václav Klaus se svými vlastními představami o konstrukci a zaměření nové vlády. Okamžik mezivládí dává každé hlavě státu značný manévrovací prostor. Klaus by nejspíš dokázal tento prostor ještě více rozšířit.

Ale i kdyby další kabinet sestavovala soc. dem. - v představách mnohých členů ČSSD rovnou Miloš Zeman - otazníků nad dalším vývojem by neubylo. Zůstal-li by případný premiér u představy menšinové vlády soc. dem., pak by muselo dojít k propojení ČSSD s komunisty. Koncepce zvyšování přímých daní, tedy tlak na peněženky podnikatelů a obecně zámožnějších občanů s přerozdělením takto získaných peněž ve prospěch slabší příjmové části společnosti, by byla v politické rovině naplněním radikálně levicového vládnutí. Současná reforma by byla pohřbena.

To by nejspíš vyvolalo řadu bočních efektů. Pokud by se zachoval trend vývoje ekonomik sousedních zemí vstupujících do EU, dal by se očekávat únik investorů tam, kde je nedusí vysokými daněmi. Pověst Česka jako země, kde se jde po lidech s vysokým majetkem a kde se podporuje přerozdělování peněz na úkor jejich vytváření, by snížila rating země u mezinárodních ekonomických kruhů. Důsledkem by mohl být mimo jiné růst nezaměstnanosti a horší sociální situace lidí, kterým původně měla takto zakotvená vláda pomoci.

Nelze vyloučit, že stoupenci expremiéra věří v jeho schopnost vynalézt cestu, která by zároveň zajistila růst ekonomiky i vyšší blahobyt zaměstnanců na úkor zaměstnavatelů. Není ale jasné, zda holub na střeše výhod pro voliče radikálních soc. dem. by zahnal dravá rizika nestability, kterým by se tak Česko otevřelo.

Dokud nepřijde někdo z lidí, kteří se scházejí se Zemanem a kritizují současnou vládu, s věcnou alternativou dnešní reformy, jsou stále pouze spolkem Bourání, s. r. o.

PRÁVO 23. června