Při nehodě utrpěla poranění mozku. Spoustu věcí zapomněla, mnohé nechápala

„Tu nehodu si stále nepamatuji. Policejní zpráva uvádí, že moje auto dostalo smyk a v dalším pruhu narazilo do jiného vozu. Lidé z toho auta naštěstí odešli po svých, já ale utrpěla traumatické poranění mozku (TBI – traumatic brain injury),“ svěřila serveru CNN začátek svého příběhu Anne.

„Pokud utrpíte třeba jen otřes mozku, máte také formu TBI. Může být způsoben mnoha okolnostmi – při útoku, pádu, sportu nebo třeba právě autonehodě. Podle lékařů můj mozek při nehodě utrpěl velký otřes, čímž došlo k přerušení některých spojovacích vláken,“ popisuje dále.

Výsledkem nehody kromě jiného bylo, že Anne během chvíle zapomněla spoustu věcí, které do té doby dělala zcela automaticky. Neví třeba, jak nahrát video na sociální sítě, zapomněla, jak se používá mobilní telefon. Jejím rodičům na Filipíny tak volalo postupně několik lidí, kteří hledali kontakty a spojení. Jelikož byla chvíli v kómatu, rodiče nakonec i během pandemie přiletěli.

„Zotavovat se z takové nehody a zranění mozku uprostřed pandemie, daleko od domova, přátel a rodiny, nebylo rozhodně součástí roku, jak jsem si ho plánovala,“ svěřila se.

Vážnost následků po nehodě si začala uvědomovat postupně. Možná i proto, že zpočátku všude jezdila na invalidním vozíku, i když neměla žádné fyzické zranění. Když ale měla po čase začít sama chodit, zjistila, že jí to jde jen velmi pomalu. Spoustu dalších věcí najednou vnímala jinak.

„Moje pojetí času se dost změnilo. Jednou jsem se zeptala sestry, jestli se čas vždy posunuje tak pomalu kupředu. Na tohle ji asi ve škole nepřipravili,“ vysvětluje věci, které nejen ji samotnou najednou překvapovaly.

Další věcí, která byla nová, bylo, že jí byla neustále zima. I když by bylo v pokoji vedro, ona byla stále přikrytá několika dekami. Jednoduše proto, že u ní došlo k poškození té části mozku, která má na starosti termoregulaci. To vše ale nebylo nic v porovnání se změnou kognitivních funkcí.

„Při jedné z terapií mě logoped požádal, abych přečetla nějaký článek. Když jsem si měla vybavit později fakta, nevybavila jsem si nic. Což je něco, co ve své profesi potřebuji. Podobné, nebo možná ještě horší, je to s multitaskingem. Dělat víc věcí najednou? Nelze. Mluvila jsem s lékařem na chodbě, když nás míjeli dva terapeuti a pozdravili nás. Ve chvíli jsem zapomněla, co mi doktor říkal, jen proto, že jsem se soustředila na to, abych jim zamávala. Je ohromující, kolik věcí v naší mysli považujeme za samozřejmost, když funguje tak, jak má,“ uvádí Anne další ze svých problémů, které bohužel stále přetrvávají, i když se tvrdě snaží dostat zpět do normálu.

„Být opět v pořádku, v normálu, ať už je to cokoli, vyžaduje tvrdou práci a úsilí, které vynakládám každý den. U poranění mozku je totiž při léčbě nejdůležitější čas a úsilí,“ uzavírá s tím, že se to rozhodně vyplácí.

Už si znovu vybavuje některá fakta o věcech, které se staly dříve, dokonce už zvládne i sama někomu zavolat. A také už jí není pořád zima.