Judi Denchová: Díky Bondovkám jsem poznala kouzelnou Prahu

A i když dál vidí svou práci u filmu převážně v klidnějších dramatech a komediích se stejně populárními vrstevníky, často a ráda vzpomíná na svou slavnou roli šéfky MI6 v bondovkách.

První nabídku dostala v roce 1995 na Zlaté oko. Tehdy vůbec netušila, jak by mohla roli M hrát. „Vlastně jsem ji vzala kvůli manželovi, který v té době ještě žil, a dceři Fintě, kteří Bonda milovali. Uvědomovala jsem si ale odpovědnost, kterou na sebe beru s rolí, s níž nemám naprosto žádné zkušenosti, a navíc v šedesáti,“ vzpomíná s úsměvem slavná Britka.

„Pro stárnoucí herečku bylo ale velice příjemné mít další velkou základnu fanoušků – jedenáctiletých kluků a výš –, kteří si myslí, že M je děsně správná. Tak mi došlo, že tato role ovlivňuje nové generace diváků. A jsem přesvědčena, že se na mě přijdou podívat i do divadla a uvidí pak i jiné věci. Soudila jsem tak podle svého tehdy sedmiletého vnuka Sama, který mi prozradil, že jsem byla asi nejpopulárnější babička vůbec.“

To, že se do těchto filmů ráda vracela – bondovek natočila celkem šest –, bylo podle Judi zásluhou profesionálů, jak režisérů, scenáristů, tak herců, kteří je tvoří. „Při natáčení panuje disciplína a všechno funguje. První scénář ke Zlatému oku byl vynikající. Tam se jasně definoval i vztah mezi M a Bondem. Spočíval v tom, že se nemusíme milovat, ale respektovat a že ten jeho sexy klukovský vzhled se mnou ani nehne.

S tehdejším Bondem, Piercem Brosnanem, který v roli debutoval, jsme si od začátku rozuměli, to samé se stalo s Danielem Craigem. Ten navíc čelil ostré kritice, ale já jsem ho otevřeně podporovala. Velice záhy jsem poznala, že je výborný herec a že bude vynikající i jako Bond.

Příjemné je i to, že se o postavě M postupně diváci dovídají víc, a to ať už v Casinu Royale, v Quantum of Solace či ve Skyfall. Mám opravdu ohromnou odezvu od diváků. Navíc jsem s bondovkami hodně cestovala. Díky nim jsem na stará kolena poznala kouzelnou Prahu, prožila pár týdnů na Bahamách – co jsem si mohla víc přát,“ dodává s úsměvem.

S filmem ale začala až potom, co ji Británie znala z divadla a z televize. Svět ji začal vnímat až po šedesátce, kdy se v polovině devadesátých let představila právě v sérii bondovek a jako královna Viktorie v Paní Brownové. „Ty pro mě najednou všechno změnily a já jsem se po osmatřiceti letech vrátila do Ameriky,“ vzpomíná.

A přestože jí stříbrné plátno přineslo světovou popularitu, na divadlo Judi nedá dopustit. To, jak říká, je její domov. „V divadle se cítím nejlépe, miluji ho a asi se tomu nikdo nemůže divit, když jsem v něm strávila dvaapadesát let svého života.“

Jako herečku ji objevili ve dvaadvaceti ve slavném divadle Old Vic, kde hrála Ofélii v Hamletovi. Od té doby ztvárnila všechny Shakespearovy ženské role a řadu další klasiky. Mnoho z nich si pak zopakovala i ve filmu. Často hrála s manželem Michaelem Williamsem, kterého potkala v šedesátých letech v Shakespearově královské společnosti, kde oba začínali. Vzali se v roce 1971 a třicet let, než Michael v roce 2001 umřel na rakovinu, žili v nádherném manželství.

Ztrátu překonala prací a natočila dalších pětadvacet snímků. Za sedmou oscarovou nominaci za Philomenu je vděčná: „Na Oscarech je právě nejkrásnější být nominován. Nejhorší je, že někdo musí vyhrát,“ dodává rozšafně dáma Judi Denchová, která v prosinci oslaví v plné práci už osmdesáté narozeniny.