Článek
„Vypadá to, že jste připraveni líp než já,“ říká Jiří Antl, když vidí, že jsme s kolegou fotografem oblékli zimní oblečení, šály a čepice. Sám má na sobě jen lehkou bundu, nicméně bude asi otužilejší, protože po celou dobu následující exkurze si nevšímám, že by si stěžoval na počasí. Ostatně kdo by měl vědět lépe než on, jak se obléct na hřeben Ještědu, do osmi set metrů nad mořem, kde to zrovna dnes pěkně fouká.
Míříme do hloubi lesa, kde je Jiří Antl skoro obden, podívat se na dárek, který můžete sobě nebo komukoli jinému pořídit k Vánocům. Žádný zabalený balíček pod ozdobeným smrkem ale nečekejte. Tím dárkem je totiž les samotný, přesněji řečeno Nový prales, o který se stará občanské sdružení Čmelák.
„Už od roku 1994 chráníme přírodní biotopy, revitalizujeme přírodní lokality a děláme ekologickou výchovu pro školy i pro dospělé,“ představuje jeho činnost zástupce sdružení a druhý z dnešních průvodců Petr Pavelčík. „Nový prales je naše největší dílo,“ říká nejen nám, ale i skupince asi patnácti lidí, zaměstnanců jedné firmy, kteří si u Čmeláka objednali hodně netradiční teambuilding.
Sotva zaparkovali firemní auta a dojedli svačiny, vyfasovali motyky a sazenice stromů. Přesně těch druhů, které kvůli činnosti člověka z Ještědu během let skoro vymizely.
Smrk je houby les
„Kdybyste tady byli ve 12. století, kdy tady začalo osídlování, tak byste všude našli jen les. A kdybychom se vrátili ještě o dalších tisíc let nazpět, tak přírodu na 99 procentech území České republiky tvořily lesy. Tady v osmi stech metrech by les vypadal tak, že by ho asi z padesáti procent tvořil buk, z třiceti procent jedle a ve zbylých dvaceti by byly všechny ostatní dřeviny – javory, jasany, jilmy, třešně ptačí a mimo jiné taky smrky. Ty ale dnes tvoří tři čtvrtiny dřevinné skladby.“
Jak se píše na stránkách sdružení, „smrk je houby les“ a na tom je vlastně snaha lidí z Čmeláka postavena. „Problém není, že by u nás dnes bylo lesa málo. Je ho tu akorát, jenže jde o to, jaký ten les je,“ pokračuje Jiří Antl, když procházíme mezi oplocenými pozemky, kde je jasně vidět, jak vypadá pestrý smíšený prales a kde naopak původní les ještě čeká na svoji přeměnu.
Na tu se dá samozřejmě přispět i z tepla domova, aniž byste si to museli fyzicky odpracovat. Funguje to jednoduše – na stránkách sdružení vyplníte částku, kterou chcete na péči o prales věnovat (minimum je 200 Kč), zaplatíte ji převodem z účtu a poštou vám přijde darovací certifikát na jméno člověka, jehož chcete dárkem potěšit. Jeho jménem, ale svými penězi tak vlastně přispějete na dobrou věc.
Lidí, kteří takhle darovali peníze, ať už v podobě zakoupení darovacího certifikátu, nebo prostě jen zasláním peněz, je už skoro pět tisíc a lidé z Čmeláka jim říkají „přátelé lesa“. Vybralo se díky tomu od roku 2004 přes 4,2 miliónu korun, za něž občanské sdružení vykoupilo 35 hektarů lesa a vysázelo v něm přes 66 tisíc nových sazenic.
Příroda si poradí
„Zakládat v dnešní době prales je samozřejmě nesmysl,“ připouští Jiří Antl, že název Nový prales je spíš marketingová značka. Prales je totiž les, do něhož ruka člověka nezasáhla. Takový už ale u nás najdeme těžko.
Původní prales na ještědském hřebenu zmizel s nástupem průmyslu a s velkou potřebou dřeva. Zalesněné svahy nahradily louky pro zemědělské účely, ale když i ty přestaly být v době kolektivizace v padesátých letech minulého století využívané, znovu se přišlo s myšlenkou svahy zalesnit. Chvályhodný nápad, jenže se to udělalo tím nejjednodušším způsobem – smrkem. „Z hlediska přírody je monokultura problém,“ říká Jiří Antl.
Jmenuje například kůrovce, který se mezi samými smrky snadno množí. Jehličnatý odpad v takovém množství zase okyseluje půdu a ta se stává neúrodnou. Především je ale smrkový les na rozdíl od smíšeného méně rozmanitý, protože mnohé druhy rostlin i živočichů jsou vázány na konkrétní stromy.
Jiří Antl upozorňuje i na „rány“ na kmenech smrků od zvěře, která se je snažila okusovat, když mezi převažujícími smrky v zimě jen těžko hledala potravu. Takové stromy jsou obvykle znehodnocené a nedají se prodat ani na dřevo. Na druhou stranu se vlastník obvykle rád takového lesa zbaví. Pak nastupuje Čmelák, jenž mu chce navrátit původní podobu.
„Dáme tomu prvotní impuls, vysázíme původní dřeviny, aby příroda dostala nějaký základ, ale pak už to necháme na ní. Ona si už vytvoří svůj přirozený výběr,“ říká Jiří Antl.
Divočina mezi kolejemi
Za cennou lokalitou, jejíž kus můžete darovat někomu k Vánocům, nemusíte nutně do hor. Málokdo by čekal zachovalou přírodu v širším centru Prahy, nedaleko průmyslové zóny v Hostivaři.
Že je skrytá v trojúhelníku železničních tratí, je vlastně její výhoda a odtud také její název Triangl. Sice jsou odtud vidět kamióny na Jižní spojce, po kolejích každou chvíli rachotí vlak a velký stan bezdomovců jsem raději zblízka nezkoumal, přesto je to docela pěkný kout přírody, kde na dvou hektarech můžete slyšet a třeba i vidět desítky živočichů.
Jezírko a desítky druhů živočichů kolem. Aby hostivařský Triangl takový zůstal, musí se o něj pečovat.
„Nejzajímavější je asi kříženec mezi kuňkou žlutobřichou a kuňkou ohnivou,“ říká Jan Moravec z Českého svazu ochránců přírody. Tenhle kousek „divočiny“ ve městě patří do projektu Místo pro přírodu, který má Jan Moravec na starosti a do něhož můžete přispět i vy.
Stejně jako v případě Nového pralesa jdou peníze na výkup a následnou péči a stejně tak je možné to udělat formou darovacího certifikátu. Rozdíl je jen v tom, že tady je na výběr až z pětadvaceti lokalit. A je opět na vás, jestli ho vypíšete na jméno své přítelkyně, bratra, strýčka nebo třeba obchodního partnera… Od roku 2003, kdy kampaň začala, svaz takhle vykoupil a zachránil už 110,6 hektaru přírody.
„Těžiště našich dárců je určitě mezi těmi, co přispívají pravidelně do našich sbírek, ale darovací certifikát se snažíme propagovat víc právě před Vánoci,“ říká Kateřina Landová, která se ve svazu zabývá mimo jiné koordinací veřejných sbírek. „Určitě je to příjemná možnost dárku, taková nesobecká,“ myslí si.
Více informací na: www.novyprales.cz nebo www.mistoproprirodu.cz.
