Článek
"Islamistické hnutí se v Turecku zrodilo krátce po založení sekulární republiky v roce 1923," uvádí turecká profesorka Nilufer Narliová.
"Bylo vedeno šajchy muslimských řádů a náboženskými činiteli, kteří přišli o své postavení a ekonomickou moc, když sekulární reforma zrušila náboženské instituce," napsala v Middle East Review of International Affairs.
Od té doby v zemi vznikly desítky fundamentalistických skupin, avšak experti zdůrazňují, že radikální ideologie tohoto druhu oslovují nanejvýš pětinu turecké populace a násilný boj za islám ještě o řád méně.
Kromě vzdoru proti násilné sekularizaci Turecka, opírané o rozsáhlý represivní aparát "policejního státu", navíc mnozí islamisté soustřeďují aktivity na vnitřní třenice mezi sebou samými. Jinak je islamismus orientován u Kurdů (převážně sunnitů šáfíovského právního směru) a jinak u Turků (stoupenců sunnitské hanafijské školy).
Další hranice a tedy i fronta potenciálních rozbrojů vede mezi sunnity jako takovými a stoupenci řady šíitských sekt a směrů. Kromě toho stále přežívají myšlenky mystických řádů.
Některým radikálním hnutím nevadí ani marxisté
U extremistických skupin, a to i těch které jsou dnes označovány coby "islámští teroristé", se ale mnohdy protíná náboženský a světský, sociální rozměr jejich kampaní. K útokům na britské cíle v Istanbulu se přihlásila (vedle sítě al-Kajdá) i Fronta islámských nájezdníků velkého východu (IBDA-C), jenž prosazuje ideu "velkého východu" - tedy federace připomínající někdejší Osmanskou říši.
"Ačkoliv jde o hnutí bojující za islámský stát, ve svých publikacích používá levicové slogany a do svých řad přijímá i bývalé marxisty," upozorňuje databáze izraelského Mezinárodního institutu pro boj proti terorismu (ICT). Turečtí odborníci v této souvislosti připomínají spolupráci IBDA-C s levicově orientovanými kurdskými nacionalisty.
IBDA-C se v minulosti přihlásila k řadě útoků na sdělovací prostředky, bary, banky, herny či sochy zakladatele sekulární turecké republiky Mustafy Kemala Atatürka. "Ve snaze zvýšit si prestiž se ale tato skupina často hlásí k akcím spáchanými jinými organizacemi. Ostatní islamistická hnutí zároveň obviňuje z pasivity a z provokací," uváděj analytici ICT.
Hizballahu pomohly na svět tajné služby
Podobnou ideologickou pružnost lze těžko hledat u další skupiny, tureckého Hizballahu, na nějž měli přinejmenším v minulosti vazby někteří podezřelí z útoků v Istanbulu.
Hizballah sestávající z několika často rozkmotřených křídel vznikl v tureckém Kurdistánu a mnoho jeho teroristických útoků 90. let směřovalo proti levicově a sekulárně orientovaným činitelům a intelektuálům.
Před čtyřmi roky úřady nalezly desítky těl obětí mučení a vražedných výpadů Hizballahu a při té příležitosti se i turecká média začala v nebývalé šíři zabývat tím, co západní publicisté říkali už dávno: fundamentalistickému Hizballahu pomohly na svět tajné služby sekulárního tureckého státu s cílem zesílit tlak na marxistickou Stranu kurdských pracujících (PKK), jejíž gerilové a teroristické operace od 70. let sužovaly turecký jih a východ.
Ankaru kritizuje už stěžejní spis al-Kajdá
Izraelský expert na muslimská militantní hnutí Eli Karmon se domnívá, že za vlnou útoků v Turecku, jenž začala minulou sobotu u dvou istanbulských synagog, je al-Kajdá a kořeny hledá už v klíčové doktríně této aliance: spisu Al-Káida as-salba (Pevná základna) Abdalláha Azzáma, palestinského mentora Usámy bin Ládina z doby jejich společného působení v Afghánistánu a Pákistánu.
"Tolik lidí prodalo lacině svou zemi, své náboženství a svůj lid. Například Mustafa Kemal Atatürk, jenž uzavřel dohodu s Brity a umožnil ji tak zlikvidovat turecké armády v Palestině. Který zrušil chalífát a bojoval proti islámu pro zisk prezidentského křesla," napsal Azzám v 80. letech.
Další argumenty dodala už v další dekádě rozsáhlá vojensko-politická spolupráce Ankary s Izraelem a nejnověji i ochota tureckého vedení pomáhat Američanům v invazi a následné kontrole Iráku, která ostře kontrastuje s převažujícím míněním veřejnosti.
Podcenilo Turecko hrozící nebezpečí?
"Nelze vyloučit, že se na útocích podíleli jednotlivci z řad tureckých islamistů coby členové al-Kajdá," řekl Právu Karmon. "Pokud by se však ukázalo, že za útoky byla některá z tureckých islamistických skupin, o nichž se předpokládalo, že byly v 90. letech paralyzovány bezpečnostním aparátem, pak by to pro Ankaru mělo daleko zásadnější dopady."
Nedostatečnou pozornost věnovanou militantním islamistům - lhostejno, nakolik související např. se zmíněnými okolnostmi vzniku Hizballahu - připouštějí i turečtí experti.
"Pozornost tajných služeb se soustředila na Kurdy a nikoli na islámský terorismus," citoval izraelský list Ha´arec nejmenovaného pracovníka tureckého bezpečnostního aparátu. Tento postup vycházel z patrně mylného předpokladu, že extremisty zlomí pozabíjení a uvěznění jejich vůdců.
