Článek
Jakým způsobem chce Ukrajina řešit otázku Krymu?
Otázka ukončení okupace Krymu a jeho vrácení je mnohem složitější než otázka Donbasu, i když ani tam zatím nevidíme nějakou reálnou cestu, jak dosáhnout řešení. Rusko nemá zájem to řešit.
Krym budeme řešit dvěma cestami. První je celkové zvýšení životní úrovně na Ukrajině. Bude-li Ukrajina úspěšná a ekonomicky prospívat, bude-li se dále přibližovat k Evropě, k evropským standardům, tak doufáme, že budou ukrajinští občané na Krymu směřovat k Ukrajině a dříve či později se objeví otázka návratu Krymu. Takové drobnosti jako bezvízový režim s EU přispívají k budoucímu ukončení okupace Krymu, protože ukrajinský pas bude mít větší hodnotu než ruský, neboť bezvízový styk EU s Ruskem není na pořadu dne.
Nebojujeme proti separatistům, proti někomu, kdo se vzbouřil. Bojujeme proti Rusku.
To je první cesta, ta druhá je soudní, budeme se soudit s Ruskou federací ve všech možných evropských soudech a jsme přesvědčeni, že Rusko za okupaci Krymu tvrdě zaplatí jak finančně, tak izolací a poškozením své image. Bude to dlouhé, ale jsem přesvědčen, že Krym se dříve nebo později Ukrajině vrátí.
Než jsem přijel do Prahy, pracoval jsem v Lotyšsku. Pobaltské země čekaly padesát let, ale nakonec sovětská okupace pobaltských zemí skončila. Nemyslím si, že by Ukrajina měla čekat padesát let. Jsem přesvědčen, že k tomu dojde dříve, ale stane se to.
Konflikt na východě Ukrajiny trvá tři roky. Jak jej chcete řešit, aby z Donbasu nevzniklo další Podněstří, které ústřední vláda nekontroluje?
Ukrajina by nechtěla, aby konflikt zamrzl, aby z toho vzniklo nějaké další Podněstří nebo Náhorní Karabach, oblast, ve které z našich zkušeností může ta situace trvat i desetiletí.
Přístup Ukrajiny spočívá v tom, že chceme mírové řešení konfliktu, ale to řešení může nastat jen za jedné podmínky, že budeme mít možnost ovlivňovat vývoj v oblastech, které nyní nekontrolujeme. To bude možné, jen když Rusko odejde.
Nebojujeme proti separatistům, proti někomu, kdo se vzbouřil. Bojujeme proti Rusku. Musíme věci pojmenovávat pravými jmény. Rusko je odpovědné za to, co se teď děje na Krymu a v Donbasu. A řešení je velice jednoduché - Rusko by mělo odejít z našeho území. Ruské vojenské jednotky by měly jít pryč a ujišťuju vás, že pak se situace během několik týdnů normalizuje.
Jaký je vztah vlády k minským dohodám, když generální prokurátor Jurij Lucenko zpochybnil možnost udělení všeobecné amnestie separatistům, kterou dohody garantují?
Samozřejmě, že je Ukrajina připravena udělit amnestii, na to jsou připravené patřičné zákony, ale budou platit jen za podmínky, že budou splněny hlavní body minských dohod.
Minské dohody nejsou jen o amnestii, je tam mnoho různých požadavků, které by se měly plnit. Především Rusko by je mělo plnit. Bohužel Rusko možná nemůže, ale já bych spíš řekl, že nechce plnit minské dohody, protože není v zájmu Ruska, aby se situace na Ukrajině normalizovala. Pan Putin to cítí jako hrozbu pro sebe a pro svůj režim, když bude Ukrajina úspěšná, demokratická a bude se přibližovat k Evropě. Proto válka pokračuje.
Rusko nemá zájem na normalizaci situace, naopak, Rusko má zájem, aby se celá Ukrajina destabilizovala, aby se situace zhoršovala. Válku využívá jako instrument vlivu, jako instrument destabilizace.
Zatím nejsou podmínky pro vstup Ukrajiny do NATO jak na ukrajinské straně, tak na straně NATO
A amnestie není první bod dohod, tím je zastavení ostřelování, stažení těžkých zbraní. To by mělo udělat Rusko a já říkám opět Rusko a ne teroristické organizace DNR, LNR (samozvané lidové republiky na území Donbasu - pozn. red.), protože za všechno může Rusko a jsou tam ruská vojska, pět tisíc ruských vojáků a dalších 40 tisíc dobrovolníků.
Velvyslanec Ukrajiny Jevhen Perebyjnis
Ti kdo nezabíjeli, stáli na kontrolních stanovištích, dostanou amnestii a už ji dostávají. Máme mnoho případů, kdy lidé přijdou za ukrajinskými úřady a řeknou - bohužel jsem se toho zúčastnil, ale jsem zklamaný a chci se vrátit do normálního života, tak to mohou udělat a nikdo jim za to nic nedělá. Samozřejmě ne všichni dostanou amnestii, protože ti, kdo sestřelili (malajsijský boeing na lince) MH17, nemohou dostat amnestii, protože spáchali válečný zločin.
Nebojí se Rusko, že by Ukrajina vstoupila do NATO?
Nevím, z čeho Rusko má strach, ale vím, že Ukrajina je nezávislý samostatný stát a ukrajinský národ má právo sám rozhodovat, kam chce vstoupit.
A když mluvíme do NATO, tak vám mohu říci otevřeně, že zatím nejsou podmínky pro vstup Ukrajiny do NATO jak na ukrajinské straně, tak na straně NATO. Ale pracujeme na tom, abychom splnili ve všech oblastech standardy NATO, a když toho dosáhneme, tak ukrajinský národ rozhodne v referendu, jestli chce být součástí NATO, nebo ne. A NATO by mělo rozhodnout, jestli je připraveno přijmout Ukrajinu. Ale to je velmi vzdálená perspektiva.
Můžete vysvětlit, jaký je postoj úřadů k radikálům blokujícím spojení s oblastmi pod kontrolou separatistů? Když blokádu v únoru zahájili, premiér Volodymyr Hrojsman chtěl, aby skončila. Nakonec však vláda přijala doporučení předsedy bezpečnostní rady Oleksandra Turčynova ukončit výměnu zboží se separatistickými oblastmi.
Tady bychom měli otázku rozdělit na to, jaký je postoj vlády k blokádě, která byla zorganizovaná určitými složkami, a jaký je postoj k zavedeným opatřením. Ukrajinská vláda byla velmi kritická k blokádě, kterou podporovaly určité politické strany, protože ekonomické styky, které pokračovaly s některými podniky na nekontrolovaných územích, byly v souladu s ukrajinskou legislativou a probíhaly jen s podniky, které platily daně ukrajinskému státu. Takových podniků tam bylo mnoho.
Ale poté, co byly na území, jež není pod kontrolou ukrajinské vlády, takzvaně znárodněny podniky, které patří ukrajinským subjektům a ukrajinskému státu, tak jsme neměli na výběr a museli jsme ukončit obchodní výměnu zboží.
Nenazýval bych to blokádou, protože pod pojmem blokáda se myslí, že je zablokováno všechno, ale ta linie dotyku s nekontrolovanou částí Donbasu je stále otevřená pro obyčejné lidi, mohou si jezdit pro důchody a platy i pro humanitární pomoc. Je zablokovaná pro zboží, které se vyrábí v takzvaně znárodněných podnicích, protože ty peníze budou využity pro válku proti Ukrajině. Nemůžeme financovat válku proti sobě.
Proč vláda nezasáhla proti blokádě železničních tratí?
Ukrajinská vláda se snažila vyjednávat, nechtěla zasahovat silou. Nechtěli jsme, aby to vyvolalo nějaké nepokoje a krizi, protože to ty skupiny nedělaly samy, podporovaly je určité politické strany.
V ukrajinské televizi se objevily antisemitské výroky poslankyně Nadiji Savčenkové, čehož se okamžitě chytila ruská propaganda s tím, že na Ukrajině je fašistický režim. Jak Ukrajina řeší podobné výroky?
Rusko to říká a bohužel v některých evropských státech podporují to, co říká Rusko. Tady se dostáváme k otázce stereotypů a k výsledkům ruské propagandy v evropském informačním prostoru. Rusko říká, že Ukrajina je fašistický stát, že na Donbasu křižují malé chlapce. Fáma se šíří, ale když se na to podíváme nezaujatě, tak uvidíme, že žádné extremistické strany v posledních volbách uskutečněných až po majdanu nezískaly ani jedno procento. V jiných zemích dostávají extremistické strany až 25 procent.
Ukrajinský národ je tolerantní a za 25 let nezávislosti nebyly žádné problémy s menšinami. Všechny problémy jsme byli schopni řešit mírumilovně, cestou jednání, neprolila se ani kapka krve a tak by to i pokračovalo, kdyby se na Ukrajinu nevloupal ruský medvěd a nezačal vše rdousit.
Reakce ukrajinské společnosti na výroky Nadiji Savčenkové mluví sama za sebe - ukrajinský národ je označil za nepřijatelné, všichni je odsoudili. Samozřejmě, že někdo může něco říci, ale nelze to zevšeobecňovat, že ukrajinský národ je nesnesitelný a jsou tam fašisti.
