Článek
Mnoho západních států nyní čelí nikoli baby boomu, ale takzvanému baby bustu, což znamená, že dětí není dost na to, aby se udržela velikost dané populace. Za hraniční hodnotu potřebnou k zachování populace se obvykle považuje hodnota 2,1 potomka na jednu ženu.
„Téměř polovina zemí má míru plodnosti pod touto hranici, tudíž pokud se něco nezmění, populace tam začne vymírat,“ potvrdil zpravodajskému serveru BBC profesor Christopher Murray z Washingtonské univerzity, který se na novém rozsáhlém celosvětovém šetření podílel.
| Plodnost (fertilita) je demografický ukazatel vyjadřující průměrný počet potomků na jednu ženu. Někdy se zaměňuje s porodností. |
|---|
| Porodnost (natalita) je elementární demografický ukazatel udávající podíl narozených z určité skupiny za určité časové období. Uvádí se v promilích, tedy v přepočtu na 1000 jedinců. Je ovlivněna velikostí časové jednotky a také rozsahem sledované populace. |
Studie, publikovaná v odborném časopise Lancet, sledovala trendy v rození dětí v každé zemi od roku 1950 do 2017. V roce 1950 (i o desetiletí později) měly ženy v průměru 4,7 dětí. Míra plodnosti se však v loňském roce snížila na polovinu, a to na 2,4 potomky na jednu ženu.
Míra světové plodnosti
V mnohých společnostech může hrozit, že bude více lidí důchodového věku než dětí.
Jenže jak upozorňuje britský list Daily Mail, světová populace za stejné období „nabobtnala” z 2,6 miliardy na 7,6 miliardy lidí. Do roku 2050 tak může být na Zemi až 10 miliard obyvatel. Rodí se totiž sice celkově méně dětí, ale většímu počtu rodičů. Klesá též úmrtnost a díky zlepšující se lékařské péči se prodlužuje život. Proto populace stárne.
V mnohých společnostech pak může hrozit, že bude více lidí důchodového věku než dětí. S nadsázkou řečeno – prarodiče budou, ale nebudou vnoučata.
Obrovské rozdíly, sedm dětí jako norma
Je třeba si také uvědomit, a na to zpráva upozorňuje především, že mezi jednotlivými národy jsou často až neskutečné rozdíly. Zejména obecně mezi vyspělým a rozvojovým světem.
V africkém Nigeru má každá žena průměrně sedm dětí, v Čadu nebo v Somálsku přes šest. Zato třeba na středomořském ostrově Kypru mají ženy v průměru jen jedno dítě, totéž na asijském Tchaj-wanu. Vyplývá to z posledních údajů za rok 2017.
Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) je teď v ČR 1,67 dítěte na matku, dle statistik z roku 2016 to bylo 1,63. Pozorujeme však nárůst, krátce po roce 2000 to bylo jen něco málo přes jedno dítě. V 50. letech platilo, že průměrná československá matka má za život 2,8 dítěte.
Je možná překvapením, jak málo se rodí dětí v hojně katolickém Polsku – 1,3 dítěte na ženu. Kupříkladu ve Velké Británii jde o číslo kolem 1,7, tudíž to (podobně jako u nás) odpovídá podle BBC většině západoevropských zemí.
Plodnost, úmrtnost a migrace
Potenciálně ohroženy úbytkem populace jsou hlavně ekonomicky rozvinuté země včetně většiny Evropy, Spojených států, Jižní Koreje a Austrálie. Podle Murrayho to samozřejmě nemusí znamenat, že v těchto oblastech klesá počet obyvatel – to vše souvisí s kombinací plodnosti, úmrtnosti a migrace.
Na globální úrovni migrační řešení problému nízké plodnosti neexistuje.
Sledovaný pokles míry plodnosti nesouvisí s kvalitou a počtem spermií či s „neplodností“, vědci zmiňují jiné tři hlavní faktory: zaprvé v chudších oblastech, kde je větší dětská úmrtnost, se rodí více dětí, takže v místech s malými riziky dětské úmrtnosti má žena ratolestí méně.
Druhým vlivem je lepší přístup k antikoncepci a třetím více žen studujících a pracujících. Méně dětí tím pádem může být i symbolem úspěchu. Nemusí to nutně znamenat, že si „více dětí bohužel nemohu dovolit“.
Bez přistěhovalců odkudkoli se budou muset dle odborníků některé země potýkat se stárnutím populace a poklesem počtu obyvatel. Tak jednoduché to ale opět není.
„Na globální úrovni migrační řešení problému nízké plodnosti neexistuje,“ upozornil Murray. Může to pomoci jen některým konkrétním státům.
Politika více dětí?
Podle George Leesona, ředitele Oxfordského institutu pro stárnutí populace, situace nakonec nemusí být špatná, pokud se západní společnost dokáže masivní demografické změně přizpůsobit. Nejde jen o prostý počet lidí, ale i o jejich věkovou strukturu a další faktory. Bude podle něj nutné upravit i pracovní návyky či odchod do důchodu.
Nebo bude naopak zapotřebí zavedení politik, které povzbudí ženy k tomu, aby měly dětí více, to však často selže.
Taková Čína zaznamenala od roku 1950 obrovský populační růst, který skočil z přibližně půl miliardy obyvatel až na 1,4 miliardy. Ale nyní se též potýká s výzvou, jak řešit plodnost, která v roce 2017 činila pouze 1,5. I proto Číňané před třemi lety upustili od své slavné „politiky jednoho dítěte“, která reagovala na přelidněnost země. Rodina tam už smí na svět přivést potomky dva. [celá zpráva]
