Z německé pevnosti přímo na safari

V roce 1906 dospělo zasedání říšského sněmu v Berlíně k názoru, že náčelník Ovambů von Nechale není zodpovědný za útok na pevnost Namutoni, a proto se upouští i od zamýšlené trestné výpravy proti Ovambům.

Pevnost Namutoni vyrostla koncem 19. století na severní hranici Německé jihozápadní Afriky jako prosté kontrolní stanoviště při epidemii dobytčího moru. 28. ledna 1904, právě v den narozenin německého císaře Viléma II., bylo v pevnosti všehovšudy sedm mužů: kromě seržanta Lassmanna a dvou svobodníků Hartmanna s Lierem se jednalo o tři farmáře z okolí. Podporučík Lemke, jenž zrovna prodělával malárii, nebyl schopen ani běžné služby, natož většího pohybu.

Když se na pevnost vrhlo pět stovek domorodců, byl to pro posádku absolutní šok - především proto, že šlo o domorodce z kmene Ovambů, s nimiž měli Němci dosud styky převážně přátelské. Prudký útok, vedený krátkými těžkými oštěpy assegai, během několika minut zcela zdemoloval hlavní budovu stanice. Protože se však domorodci po dobytí skladiště věnovali víc rabování zásob, než boji, umožnili mužům z Namutoni pobrat zbraně, střelivo, trochu dynamitových patron a uchýlit se do dvou namutonských věží.

Přestože Ovambové útočili na věže s větší či menší razancí bez přestání celý den, boj ztratil svou počáteční intenzitu. Němcům se přesnou a uvážlivou palbou dařilo držet domorodce v dostatečné vzdálenosti. Ostatně, poté co odehnali koně a dobytek a zmocnili se proviantu ze skladiště, bojová morálka Ovambů značně ochabla.

Po setmění se stáhli natolik, že se obránci, jimž zbývalo dohromady 22 nábojů, odvážili slézt z věží. Ačkoli všichni utrpěli nějaké zranění, dokázali i s nemocným Lemke, jehož museli nést, překonat během noci třicet kilometrů africkou divočinou do bezpečí.

Když se Ovambové ráno vrátili, srovnali pevnost se zemí. V roce 1906 se Němci rozhodli ji obnovit a nová Namutoni, jakkoli koncepčně vycházela z původní stavby, vypadala již podstatně víc jako pevnost a v této podobě stojí dodnes.

Bitva o Namutoni se dnes často vykresluje jako nerovný boj pěti set ubohých domorodců s oštěpy, které nemilosrdně zkosila palba německých opakovaček. Pravda je taková, že Ovambové byli vyzbrojeni moderními desetirannými puškami Henry-Martini z rakouské zbrojovky Waffenfabrik Steyr. Ty se do Afriky ve velkém pašovaly Búrům během Búrských válek a pak, jak už to bývá, se nějak dostaly do rukou domorodců.

Dnes už se v Namutoni nestřílí. Pevnost, jež byla v roce 1906 obnovena, slouží jako výchozí bod na safari do okolí pánve Etosha, kde Ovambové zastávají vážená místa rangerů a průvodců.

Sedm německých mužů, kteří tu hájili holé životy, připomíná jen strohá destička ve futru namutonské brány a podstatně obsáhlejší památník na pět set válečníků kmene Ovambů, z nichž 68 jich padlo přímo při útoku, 40 zůstalo nezvěstných a pravděpodoně zemřelo při návratu a 20 bylo zraněno, ale vrátilo se bezpečně domů.