Hlavní obsah

Vrch Makyta: království divočiny se stopami šelem i zpěvem ohrožených ptáků

Novinky, Eva Kaličinská

Přestože Makyta patří k nejméně známým a navštěvovaným kopcům, krajinu kolem lze bez nadsázky zařadit k nejhezčím a nejzachovalejším. Je teritoriem rysa ostrovida a kočky divoké, pravidelně se sem ze slovenské strany zatoulá i medvěd nebo vlk.

Foto: Josefa Volfová
Článek

Makyta se jmenuje hora, která je neprávem turisticky opomíjená, možná i proto, že se na ni nedá dobře vyjet na kole a že na jejím vrcholu nestojí žádná turistická chata, tak jako třeba na Lysé hoře, která je její konkurentkou a patří rovněž do CHKO Beskydy. Jedna její čtvrtina leží na Slovensku, ze tří čtvrtin však náleží moravským Javorníkům.

Z mapy zjistíte, že se v blízkosti vrcholu se sbíhá celkem šest turistických tras, čímž se může pochlubit málokterá turistická destinace. Po společné hranici rezervace se Slovenskem v délce 1,7 km prochází z Papajského sedla po hřebeni na vrchol Makyty současně Naučná stezka Javorníky - západ. Zjistíte, že místo je komunikačně dobře dostupné vlakem, ale abyste horu zdolali, musíte počítat s tím, že půjdete dlouho pěšky a že terén je strmý a kamenitý.

Dostat se na Makytu lze různě. Můžete jít nejprve na Pulčínské skály, kde uvidíte skaliska s mnoha jeskynními výklenky, a potom po červené značce, která vás na Makytu dovede. Nebo se vypravit z Francovy Lhoty po modré značce přes Střelenský vrch a rozhlednu na Čubovém kopci.

Pokud turista zdolá poměrně náročný výstup, klade si otázku, čím je samotné místo vlastně přitažlivé. Kdysi tu stávala dřevěná rozhledna, nicméně dnes po ní není ani památky a znaveného návštěvníka musí uspokojit turistické odpočívadlo či zápis do vrcholové knihy. Taky výhled je značně omezen, protože ho znemožňují vzrostlé stromy. A právě ty jsou nejcennější.

Původní jedlobukový porost pralesovitého typu tvoří zlatý hřeb zdejším opuštěným a hlubokým horským lesům, které můžeme s klidným svědomím označit za jedny z nejkrásnějších, které u nás máme. Jsou teritoriem rysa ostrovida a kočky divoké, pravidelně se sem ze Slovenské strany zatoulá i medvěd nebo vlk. Ohrožené velké šelmy však nejsou jedinými živočichy, kteří zde našli svůj domov.  

V lesích, ve kterých nikdo nehospodaří a které jsou zanechány svému přirozenému vývoji, hnízdí celá řada ohrožených a vzácných ptáků, jako např. strakapoud bělohřbetý, lejsek malý, holub doupňák, žluna šedá, jeřábek lesní nebo vzácný datlík tříprstý.

Ta nejkrásnější intimní zákoutí ale nabízí svahy hory, které jsou pokryty sutěmi, velkými pískovcovými kameny a balvany s množstvím kapradin např. Kapradinou Braunovou, a vzácnými mechy. Na slovenské straně jsou louky s porostem chráněných rostlin – šafrán Heufelův a medvědí česnek. Květiny karpatských bučin bývají nejhezčí a nejbohatší v době svého květu, tedy v květnu a v červnu.

Na severní stráni se rozkládá stejnojmenná přírodní rezervace. Přestože Makyta patří k nejméně známým a navštěvovaným kopcům, krajinu kolem lze bez nadsázky zařadit k nejhezčím a nejzachovalejším. Mimo sezónu sem nezabloudí skoro nikdo.  

Projekt Hnutí DUHA s názvem Česká divočina představuje české veřejnosti místa, která jsou hospodařením jen minimálně zasažena a mají význam pro zachování přírodní rozmanitosti i pro člověka.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám