Článek
Když začátkem 60. let začínala, šla z divadelní role do divadelní role, z filmu do filmu, avšak poté, co se začátkem 80. let provdala do Rakouska, kde se stala paní v domácnosti, šla herecká kariéra víceméně stranou. Tu a tam se sice do tehdejšího Československa vracela, aby něco natočila, ale vesměs šlo o střední či menší role.
Bylo tomu například ve filmech V podstatě jsme normální (1981), Jára Cimrman ležící, spící (1983) a Pehavý Max a strašidlá (1987), anebo v seriálu Teta (1987), což byla rozšířená televizní verze Pehavého Maxe.
Do Česka se vrátila až po rozvodu v 90. letech, a i když bylo těžké navazovat na někdejší úspěchy. Po pravdě řečeno se o to ani příliš nesnažila - díky majetkovému vyrovnání po rozvodu neměla existenční nouzi a navíc nemusela řešit ani otázku bydlení, protože se vrátila do vinohradského bytu po rodičích. Tak jako tak se v několika filmech objevila, například ve Svatbě upírů (1993) a Králi Ubu (1996).
Marie Drahokoupilová se narodila 12. června 1941 v Praze a už od dětství inklinovala k herectví. Už jako školačka ráda recitovala a sama se přihlásila do Dismanova dětského rozhlasového souboru, na gymnáziu byla členkou dramatického kroužku.
Otec z ní chtěl mít lékařku, ale ona si stejně nakonec prosadila svou. Napoprvé uspěla u přijímaček na DAMU, kterou v roce 1963 absolvovala. Poté nastoupila své první angažmá v Městském divadle v Kolíně, odkud po dvou letech přešla do pražského Divadla S. K. Neumanna (dnešní Divadlo pod Palmovkou).
Na scéně Divadla S. K. Neumanna odehrála množství postav - od dívčích typů přešla k charakterním rolím komediálně a romanticky laděným - a vydržela tam až do roku 1980. Tehdy ukončila angažmá, protože se vdala a začala žít v Rakousku. Do té doby však stihla natočit pěknou řádku filmů, kde uplatnila jak svůj talent, tak fotogenický zjev. Velmi populární byla v 70. letech, kdy spolu s Irenou Kačírkovou provázela televizním kurzem francouzštiny Mluvíme francouzsky (1975).
"Krásná česká Francouzka" debutovala ve filmu už ve druhé polovině 50. let. První epizodku měla ve snímku Štěňata (1957), o rok později šel do kin film Hlavní výhra (1958), ale i v tom šlo o mini roličku. Samu sebe zahrála ve filmu Dvanáct (1964), což byla zfilmovaná verze absolventského představení, ve které se objevili i její spolužáci jako Iva Janžurová nebo Ladislav Křiváček. Zajímavé je, že "volné" pokračování natočil režisér Viktor Polesný a dokument nese příhodný název 12 po čtyřiceti letech (2004).
K filmům, které přinesly Marii Drahokoupilové popularitu, patří rozhodně tituly Bylo čtvrt a bude půl (1968), Flirt se slečnou Stříbrnou (1969), Svatby pana Voka (1970), Tři nevinní (1973), Touha Sherlocka Holmese (1973) nebo Osud jménem Kamila (1974).
Bohatá je rovněž její televizní práce, která čítá desítky rolí. K nejúspěšnějším a často reprízovaným patří komedie Kam slunce nechodí (1971). Svou prozatím poslední hlavní roli si Marie Drahokoupilová zahrála v televizním filmu Cizinec a krásná paní (2011), kde měla za partnera Juraje Kukuru.
