Neznámá Formosa

Šestnáctihodinový let na Tchaj-wan absolvujete ve zdraví díky mezipřistání v Bangkoku, kde rozjímáte a meditujete před gigantickými ikebanami, čímž v podstatě naplňujete jejich pravý duchovní význam. Po přistání v Tchaj-pei - hlavním městě Tchaj-wanu se již o vás postarají lidé, jejichž doménou je úslužnost, uctivost a poctivost.

Taxikář, který popletl adresu a zbytečně najel kilometr navíc, s omluvou odmítá přijmout peníze. Při ranním otevření supermarketu stojí prodavačky v řadě u svých stánků, uklánějí se prvním návštěvníkům a pronášejí unisono uvítací formulku, při které se málem začnete také uklánět a dáváte si pozor, abyste tento obřad neznesvětili. Přijdete-li zmoklí do restaurace, obsluha vám okamžitě nabídne ubrousky na osušení a horký čaj Oolong, který zaručeně povzbuzuje ducha.

Technická vyspělost státu stojí také za povšimnutí. Automobilista projede bez zastavení téměř třímiliónovým městem po visuté estakádě. Rychlovlak propojující hlavní město s jihem ostrova dosahuje na trase dlouhé 350 km rychlosti až 300 km/hod. Světelná signalizace na křižovatkách odpočítává dobu pro přechod chodců. Pouze na motorkáře si musíte dát pozor - ti lavinovitě projíždějí celou šíří jednosměrných ulic.

Jen ten zlatý poklad je zbytečné hledat, i když všechny cestovní brožury o něm píší. Není ani v National Palace Museum, kde okukujeme hliněné cihly, ani v National Museum of History s pozlacenými střechami a ani v největším chrámu Lungshan Temple, kde je pozlacené úplně všechno, ale není to zlatý poklad. Prý je k vidění jen při slavnostních příležitostech. Nikdo ale neví kde.

Při pobytu na ostrově se nevyhnete určité ideologické masáži. Megalomanský memoriál Čankajška vás nemine. Bývalý prezident Čankajšek († 1975) sice ubránil nezávislost ostrova před maoistickou Čínou, původním obyvatelům však svobody příliš nedopřál. Řadí se tak mezi diktátory, na které se vzpomíná s láskou i s nenávistí.