Macocha, naše nejznámější propast, měla vytahovače sebevrahů

Lanovka vás vyveze od Punkevních jeskyní na plošinu, kde se nachází Horní můstek. Odtud je pohled do Macochy málo zajímavý, lepší je to sejít asi 250 metrů k Dolnímu můstku. Odtud již vidíte na dno utápějící se ve smaragdové zeleni.

Nejhezčí pohled ale je, když absolvujete prohlídku Punkevních jeskyní, spojenou s nezapomenutelnou plavbou po ledové ponorné řece Punkvě. Součástí prohlídky je i dno Macochy se dvěma jezírky, stěny mají zvláštní zelenou barvu. 

Krápníková výzdoba jeskyní je jedinečná, každá z nabízí něco ojedinělého, nad čím se opravdu tají dech. Přitom je to „jenom“ dílo vody, která rozrušila vápencové vrstvy.

Tajemná jáma přitahovala nejen nadšené speleology amatéry, ale i komerční návštěvníky. Dostat se do jeskyně bylo velké dobrodružství, v počátcích si s ochranou jedinečných útvarů nelámali hlavu, zato se lámaly krápníky jako suvenýry.

Macocha ale přitahovala i lidi, kteří se rozhodli skoncovat se životem. Pád do hloubky zaručoval jistou smrt.

Objevení a zpřístupnění Macochy a Punkevních jeskyní a dalších prostor Krasu je dílo profesora Karla Absolona. V letech 1920 až 1933 zpřístupnil podzemní tok Punkvy a propojil skalní chodby v okolí Macochy tak, že se ze dna propasti dostanete do Pustého žlebu pěšky nebo v lodičkách.

Ve své knize Moravský kras napsal: „Předlouhá je řada sebevrahů, kteří hrůzným skokem do propasti hledali a bezpečně nalézali vykoupení ze strastí tohoto slzavého údolí.“ Přesné číslo mrtvých není známo, před deseti lety se zastavilo kolem 70. Jedním z nejznámějších byl továrník Lassekr, vrhl se do Macochy v roce 1888.

Ne vždy byly nebožtíky sebevrazi. Roku 1904 se štýrský alpinista Hynek Pucher rozhodl sestoupit na dno bez lezeckých pomůcek. Zřítil se do propasti a zahynul.

Protože nebožtíci nemohli zůstat roztříštěni na dně, našlo se pár odvážlivců z okolních vsí, kteří začali fungovat jako vytahovači mrtvol. Sebevrahy jejichž těla byla roztříštěna a znetvořena si připoutali na prsa k tělu a nechali se vytáhnout. Jsou známa jména - Martin Kala a Josef Nejezchleba. Museli mít silné žaludky. 

Když se začalo jezdit na lodičkách, byli sebevrazi dopravováni po Punkvě. Dělo se tak asi naposledy v roce 2006.

Prohlídka Punkevních jeskyní je nejžádanější návštěvnickou atrakcí Moravského krasu, na prohlídku je třeba se zaregistrovat, v sezóně bývá plno i na několik týdnů dopředu.

První zmínka o Macoše pochází od mnicha ze zábrdovického kláštera Vigsiuse z roku 1663. První na dno propasti sestoupil Lazar Schopper roku 1728. Majitel panství Hugo Salm sestoupil v roce 1808. Zasloužil se o rozvoj turistiky v oblasti.

Éra sestupů začala 1856 Jindřichem Wanklem, Karel Absolon se dostal na dno roku 1901, Punkevní jeskyně byly objeveny roku 1909.

Další informace