Kniha Praha neznámá vás zavede i Na Kocourky, střešovické „zlaté uličky“

Vydáte se za zašlou slávou Barrandovských teras, navštívíte Nový svět. Je sice už trochu více frekventovaný, ale publikace Petra Rysky Praha neznámá vás zavede i na dvorky, kam se běžně nepodíváte. Mě nejvíce okouzlila Ořechovka s pestrostí předválečných a meziválečných vil, mnohdy honosných sídel od cihlové architektury po modernu.

Zvláště po ránu, kdy pod platany potkáte pejskaře nebo pár běžců, je tu velmi příjemně. Ale Praha neznámá mě zavedla i do Klánovic, k nádherné architektuře Bohnic později uloupené velkými sídlišti, zajel jsem se podívat do Klánovic i na chudinskou kolonii Na Slatinách.

Praha nejsou jen zastavěné plochy, monumentální architektura gotiky, renesance  a obří hmoty barokních paláců. Prahu najdete i ve venkovské zástavbě Dolních  Počernic a Hostavic. Jen se umět dívat a dokázat ocenit tu přehlídku lidského umu, který částečně mizí v zájmu honby za penězi. Prahu obklopují ze všech stran obří krabice skladů. Orná půda mizí.

Rozhodně se vyplatí vzít si Prahu neznámou, vyjít si třeba v podzimní odpoledne podívat se na Prahu mystickou, protože stále krásnou.

Třeba na Kocourky, bývalou viničnou usedlost na rohu v ulici Ve Střešovičkách. Kdysi se jako Kocourka nazývala celá jižní stráň od Andělky k Břevnovu. Dnešní podoba domu je z druhé poloviny 18. století, ale usedlost je daleko starší, je výtvarně zaznamenána roku 1685.

Procházím úzkou uličkou, která byla centrem vesničky. Stojí tu repliky plynových lamp, zahrádky v květu vysílají paletu barev i vůní. Třebaže je ulička velmi stará, název Na Kocourkách obdržela až v roce 1957.

Stavení jsou tu zapuštěna do pískovcových skal, jděte pomalu a kochejte se. Přes Petynku se dostanete až k opravené Kajetánce, která vypadá uprostřed parku jako malý zámek. Je zde i výborná restaurace. Přejít můžeme na pár set metrů vzdálený Nový svět a pokračovat k Hradu. Trasy na poznávání si najdete v knize sami.

Vydala Grada Publishing.