Do jihočeských Athén a k mlýnům na Blanici je to od Protivína jen kousek

Asi je zkraje lepší upřesnit, že naše vlast má Blanice hned dvě, ovšem není to jako u Vltavy, která je Teplá a Studená, nebo Vsetínské a Rožnovské Bečvy, Dyje Moravské a Rakouské, či Divoké a Tiché Orlice, které své toky spojují v jeden. Řeč je o Blanici pramenící na Šumavě. 

Benešovský mlýn u Heřmaně byl domovem matky režiséra Václava Kršky, která se sem provdala za majitele mlýna, buržoazní původ otčímův byl později černou skvrnou v kádrových materiálech umělce. 

Dnešní podoba mlýna je vlastně zcela nová - v 70. letech minulého století byl bohužel kompletně zbourán a vzniklo zde rekreační středisko závodu Elektropřístroj. Díky tomu zde stále je k dispozici turistické zázemí a restaurace, a kdo dorazí v letní sezóně, může se dočkat roztočení mlýnského vodního kola – zda dojde i na Smoljakovu historku o vodníkovi, který pomohl mlynářovi v boji s vrchností, nelze garantovat.

Pro změnu Červený mlýn posloužil i jako filmová kulisa - a to v Steklého Švejkovi, když vede závodčí Švejka do Písku, či v Krškově filmu Kde řeky mají slunce. Předlohou byl román angažované spisovatelky Marie Majerové, došlo i k její osobní návštěvě místa. Karel Steklý pracoval v Heřmani na scénáři ke Švejkovi ve vile rodiny Březinů, a to i z osobních důvodů, maje v rodině přítelkyni. Starý Březina je vidět ve scéně, kdy vede krávu a se závodčím si vymění řetízky, tudíž i vedený objekt. 

August Sedláček uvádí listinu ze 7. března roku 1588, kdy bylo městečko Heřmaň s dvěma mlýnci prodáno městu Písek Janem Vilémem ze Švamberka, dosavadním majitelem. Předpoklad o založení mlýna rytířem Ivanem někdy kolem roku 1400 již není doložen.

Další osobností s Heřmaní spojenou je básník Jan Čarek. Pamětníkům se jistě vybaví jeho tvorba pro děti, publikovaná zejména v časopise Mateřídouška, bohužel v jeho dětské tvorbě silně rezonovaly komunistické ideologické prvky, a to v době, když již byl profesionálním básníkem - evidentně to byl stín nuzného dětství na vsi, jak lze vytušit již z názvů meziválečných sbírek pro dospělé: Chudá rodina z Heřmaně, Temno v chalupách, Smutný život. Stejně jako Krška, i on má hrob na místním hřbitově.

Krškův osud byl diametrálně odlišný - vstup do vůdčí strany diplomaticky odmítl, navíc si dovolil mít odlišnou sexuální orientaci (dnes naopak umělci často hrdě deklarovanou), takže trochu byl režimu trnem v oku, leč stála za ním letitá respektovaná poetická filmařská práce. Stačí jmenovat „písecké“ filmy  Kluci na řece, Měsíc nad řekou a Stříbrný vítr, životopisné Mikoláš Aleš a Bedřich Smetana, z novějších Poslední růže od Casanovy. Jelikož v Heřmani společně s Otakarem Březinou (nejedná se samozřejmě o básníka Otokara) se angažoval v činnosti divadelního spolku Heyduk, přivedl na zdejší ochotnickou scénu i osobnosti jako byl Eduard Kohout. Právě díky tehdejšímu kulturnímu dění koloval o Heřmani přívlastek „jihočeské Athény“.

V blízkém okolí je možno navštívit přírodní památku Skalský rybník nebo malebnou vísku Budičovice s typickým selským barokem, kulturní  zážitky pak zprostředkuje protivínská Kaplanka, výstavní síň a informační centrum v jenom. Momentálně tam uvidíte jak surrealistické obrazy, tak vrchy Dolomit ve fotografiích.