Článek
Tipy Emila Hakla
Čtu: Pomaloučku se prohryzávám dvoukilovým svazkem od Artura Hutchingse Mozart, the Man, the Musician. K tomu střídám dvě cihličky z edice dějiny měst Nakladatelství Lidové noviny, Londýn od Christophera Hibberta a Prahu od Ledvinky a Peška. Praha se podobá exkurzi mezi sádrovými exponáty, Londýn je proti tomu pouštění žilou.
Poslouchám: Tematicky pořád dokola 39., 40. a 41. symfonii Jupiter a pár oper od výše uvedeného. Při árii O Isis und Osiris z Kouzelné flétny u sousedky pravidelně začíná štěkat pudl a zklidní se, teprve když pustím nějaké černé newyorské důchodce, kteří hrají blues tím způsobem, že dupou, bouchají do kytar, jódlují a hudrují, bohužel nevím, jak se to jmenuje.
Viděl jsem: Jenom pořád ty staré filmy v Aeru. S evropskou kinematografií je konec, americká sežrala sama sebe a Východ je přece jen příliš exotický na to, aby se s ním středoevropan uměl ztotožnit.
Internet: Nechci, ale musím.
Tento měsíc menstruuji
Společná akce Gender studies, Galerie Art Factory a neorganizované skupiny umělkyň (a je třeba přiznat, že i několika umělců) je prezentována jako kontroverzní výstava, která se zabývá fenoménem ženství.
Autoři ho (na přání organizátorů) definují převážně biologicky, jenže se více či méně vtipně zabývají něčím, co v době, kdy se z televizí valí reklamy na dámské vložky a tampony, snad ani kontroverzní být nemůže. Výstava místy pobaví, přestože vata a buničina nad nápady občas povážlivě vítězí: například sněhobílý kokon na černém lůžku při bližším ohledání prozradí, že je ušitý z menstruačních vložek, a obaly se ve své grafické jednoduchosti a monotónnosti můžou stát záminkou i k zajímavým geometricky abstraktním hrátkám. K řadě převážně mladých a zatím nepříliš známých umělců se připojila i známá jména české scény: Veronika Bromová, Milota Havránková, anebo Stanislav Diviš.
Galerie Art Factory, Praha, od 4. do 28. února
Dún an Doras: Sweet & Sour
Pražská formace Dún an Doras se nechává inspirovat keltskými motivy. Na jejich základě nahrála lehké, příjemné a svěží album plné přitažlivých a intimních skladeb. Navíc si zachovala tvůrčí volnost, definovanou použitím nástrojů pro keltskou hudbu netolik typických. Všechno to přitom drží pevně pospolu, úkroky k jazzovým vyhrávkám celou desku jen posilují.
Indies Records, 47:25