Filmový rok 2009: Velké příležitosti pro debutanty

Žebříček návštěvnosti napovídá, že diváci si na tuto otázku odpovídají se stále sílící nedůvěrou. Zatímco ještě nedávno se dalo říct, že sice mají nejradši komedie, ale zajdou v hojném počtu i na kvalitní film jiného žánru (Tmavomodrý svět, Musíme si pomáhat, Obsluhoval jsem anglického krále), letos se situace změnila.

Přestože komedie začaly v kinech i tvůrčích plánech valem ubývat a točí se filmy na vážnější témata, diváci stojí takřka výhradně o veseloherní žánry.

Nejvíc se chodilo „na značku“ Marie Poledňáková, která natočila Líbáš jako Bůh a měla s téměř 900 000 diváky suverénně největší divácký ohlas. Úspěch vinařských Bobulí přivedl skoro 400 000 diváků na pokračování 2Bobule a chodilo se i na komedie, které jsou z kvalitativního hlediska na konci celkového loňského žebříčku: Ulovit miliardáře nebo Veni, vidi, vici.

Za nejlepší však lze označit docela jiné filmy. V čele pelotonu kvality je druhý film režiséra Marka Najbrta Protektor z období 2. světové války a debut režiséra Tomáše Mašína 3 sezóny v pekle z let následujících krátce po ní. Oba mají sice vážnější, ale nápaditě zpracované téma, poutavý příběh, jsou natočeny s vysokou profesionalitou včetně výborných hereckých výkonů – přesto o ně diváci nejeví zdaleka takový zájem jako o komedie bez ohledu na kvalitu.

Nejsmutnější však je, že se tomu vlastně není proč divit. I nejhloupější komedie většinou poslouží alespoň jako relaxační masáž. Stále však stoupá počet filmů, které za mnoho nestojí a nenabízejí ani to. A i když roste žánrová pestrost (pohádka Peklo s princeznou, dobrodružný rodinný film Ať žijí rytíři, horor T. M. A., historický Jánošík, dobová detektivka Jménem krále, thriller Normal atd.), co je to platné, když za mnoho nestojí.

Diváci pochopitelně ztrácejí důvěru, nechtějí riskovat čas ani peníze a těch několik velmi dobrých filmů na to doplatí. Tím spíš, že jde vesměs o filmy zatím neznámých nebo málo známých režisérů.

K tomu lepšímu v loňské produkci se totiž řadí ještě další debuty, generační filmy Dvojka Jaroslava Fuita a Zoufalci Jitky Rudolfové, režijní talent slibují i Proměny nejmladšího českého režiséra Tomáše Řehořka. Ostatní velké naděje do budoucna nevzbuzují a ani filmy zkušených tvůrců letos nenabídly – často navzdory ambicím – nic, co by nebylo snadné oželet.