Hlavní obsah

Dobře utajené fotografie na čáře života. Snímky jako syrové svědectví doby

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

11. 2. 2023, 6:12

Někteří fotografové jsou za svého života tak pohlceni svou tvorbou, že ji nijak výrazně na veřejnosti nepropagují. Pracují takříkajíc v utajení, mnohdy coby amatéři mající jiné občanské povolání. A na objevení si zkrátka musejí počkat až po smrti, kdy je zpopularizuje nějaký nadšenec a udělá jim výstavu.

Na výstavě jsou fotografie zaznamenávající obyčejný život (Kadeř nictví, Krnov 1961 © Gustav Aulehla)

Článek

To je případ olomouckého rodáka, který byl svázán hlavně s Krnovem, Gustava Aulehly (1931–2021). Výstava nazvaná trefně Dobře utajené fotografie, která je k vidění v pražské Leica Gallery do 5. března, ho prezentuje jako výraznou personu dokumentární fotografie padesátých až osmdesátých let minulého století.

Jeho černobílé obrazy dané doby jsou syrovým svědectvím. Byl totiž inspirován italským filmovým neorealismem a tvorbou slavného francouzského fotografa Henriho Cartiera Bressona, výrazného představitele fotografického humanismu.

Stejně jako on stavěl Aulehla na dominanci rozhodujícího okamžiku. Nevstupoval nijak do děje, nekomunikoval s lidmi, které fotografoval, chtěl být jen pozorovatelem v pozadí a výsledný snímek nijak neořezával. Tak jak to nafotil v daný okamžik, tak fotografie vypadala i po vyvolání. Díky tomu jsou vystavená díla autentická a pravdivá.

Cyklus Čára života ukazuje milníky jednoho lidského věku. Malá holčička drží na klíně panenku, ženy dvou generací sedí proti sobě na židlích, celá rodina stojí před porodnicí a mluví s novopečenou matkou, parta mužů si posílá láhev alkoholu mezi sebou. To jsou momenty, které člověk zažíval a zažívá na trase zrození–smrt.

Série děl fauna mapuje symbiózu lidí a domácích zvířat. Momentka Pan Trousil, hrdina socialistické práce za dojivost (1961), ukazuje zemitého chlapíka v rádiovce, který se dívá do očí krávě. Doslova ji hypnotizuje a možná to bylo ono kouzlo vysoké dojivosti.

Aulehla se nevyhýbal ani erotickým tématům. Dokázal je najít i na tehdejších ulicích, což je skoro zázrak. Fotografie Na houpačce (1979) je příkladem výše vzpomínaného rozhodujícího okamžiku. Autor zastavil čas zmáčknutím spouště právě v momentě, kdy se jedné z dívek díky dynamice pohybu zvedla sukně. Její bělostná stehna a kalhotky svítí do okolního světa. Muž sedící mezi slečnami si toho ale nevšímá a dívá se k zemi. Zřejmě tento fakt ani nezaznamenal.

Celá kompozice evokuje slavný obraz francouzského rokokového malíře Fragonarda Houpačka. Možná proto autor říkal tehdy začínajícímu fotografovi Tomáši Vocelkovi, aby chodil do galerií a díval se na obrazy, že teprve pak bude dobrým fotografem. A Gustav Aulehla dobrým fotografem skutečně byl.