Vstoupili jsme na jednu z největších afrických skládek, přiživují ji i Evropané

Článek

Na sběr a třídění navezeného odpadu je tu navázáno kolem šesti tisíc lidí. Život na skládce přitom probíhá v podmínkách, které jsou pro většinu Evropanů jen obtížně představitelné.

Ostatně vydat se do končin v okolí Dandory, neřkuli na skládku samotnou, nedoporučují cizincům ani místní. Naše skupinka novinářů a pracovníků neziskových organizací má svého místního průvodce, nicméně i on podmínil návštěvu zajištěním policejního doprovodu, což se nakonec po nemalém úsilí a vyjednávání podařilo v podobě dvojice policistů v civilu z blízké policejní stanice.

Naší průvodkyní po samotné skládce se stala Annan Mundia, jíž místní říkají „Mama“. Dírou v plotě pronikáme do světa, kde mezi navršenými haldami veškerého myslitelného odpadu žijí lidé, někteří, jako Mama, i několik desetiletí.

Těžko popsatelný čpící pach hniloby mísící se s kouřem, který je patrný již v okolí skládky, nabírá uvnitř násobně na intenzitě. Vrstvy odpadků pod našima nohama se svou nestabilitou podobají tekutým pískům. Zatímco se opatrně přesunujeme, po jedné z hald nám v ústrety sestupuje vyhublá kráva.

Na skládce nežijí pouze lidé, vedle skotu je tu možné spatřit i toulavé psy a především početná hejna marabu. Ptáci s více než dvoumetrovým rozpětím křídel v přírodě často hodují na mršinách. Co konzumují na skládce, je nabíledni. Nálezy se ostatně živí i většina lidského osazenstva, přičemž výjimkou nejsou ani děti.

Všichni se svorně přehrabují v odpadu a každý se zaměřuje na konkrétní komoditu, respektive materiál. Vytříděný jej prodají k následné recyklaci. Mezi sběrači procházejícími mezi hromadami odpadků s objemnými pytli vytříděných věcí přes rameno, se pohybují pásové bagry udržující průjezdné koridory pro navážku dalšího odpadu a zároveň přerovnávající navezené haldy.

Na skládku co chvíli přijíždějí další nákladní auta s odpadem. Největší koncentrace lidí je právě v místech vykládky a kolem bagrů. Denně na skládce přibudou stovky tun odpadu včetně toxického.

V bezprostřední blízkosti skládky se tyčí i několik domů. Výhled pro jejich obyvatele přitom nepostrádá nádech apokalyptičnosti. Lidé pohybující se na skládce vesměs obývají chatrče sousedního slumu.

Nairobi má 4,5 milionu obyvatel, jejich odpad končí vesměs v Dandoře.

Průvodkyně Annan nabízí pozvání do svého příbytku. Ten se záhy ukazuje být z našeho pohledu kůlnou poskládanou z kusů vlnitého plechu. Nevelký potemnělý prostor s žárovkou pod nízkým stropem Annan sdílí s další ženou, vypráví o svých dětech, které studují na střední škole. Hrdě zmíní, že dcera se chce stát zdravotní sestrou.

Život na skládce popisuje věcně a pragmaticky. Opakovaně hovoří o víře v Boha i naději, že život potomků nebude spjat se sběrem odpadků a hledáním obživy.

Fast fashion a textil na charitu
Evropské státy mají vesměs celkem propracované systémy třídění odpadu, pro většinu lidí končí jejich zájem u některého z barevných kontejnerů, u něhož se zbaví papíru, plastů, elektrospotřebičů a případně i textilu. V případě posledně jmenovaného je často hřeje pomyšlení, že použité ošacení může pomoci někomu v tíživé situaci. Realita je však taková, že z textilních kontejnerů se zpět do šatníků dostane jen minimum věcí. Část je zrecyklována na různé druhy izolací či netkaných textilií, část skončí ve spalovnách, případně je přeposílána do zahraničí, především do Afriky. Tam podle některých odhadů končí až 70 procent ošacení, které se v Evropě sesbírá do charitativních kontejnerů.
Keňa v posledních letech každoročně doveze kolem desítky tisíc tun použitého textilu, jehož množství i v souvislosti s fenoménem zvaným fast fashion, tedy výrobou a prodejem levných a nepříliš kvalitních oděvů, neustále roste. Například v roce 2019 to bylo 185 tisíc tun. Část takto dovezeného textilu je následně rozprodávána v místní obdobě našich secondhandů, nicméně odhadem 30 až 40 procent končí jako nepoužitelný odpad na skládkách, z nichž největší a nejznámější je ta v Dandoře.

Fast fashion a textil na charitu

Evropské státy mají vesměs celkem propracované systémy třídění odpadu, pro většinu lidí končí jejich zájem u některého z barevných kontejnerů, u něhož se zbaví papíru, plastů, elektrospotřebičů a případně i textilu. V případě posledně jmenovaného je často hřeje pomyšlení, že použité ošacení může pomoci někomu v tíživé situaci. Realita je však taková, že z textilních kontejnerů se zpět do šatníků dostane jen minimum věcí. Část je zrecyklována na různé druhy izolací či netkaných textilií, část skončí ve spalovnách, případně je přeposílána do zahraničí, především do Afriky. Tam podle některých odhadů končí až 70 procent ošacení, které se v Evropě sesbírá do charitativních kontejnerů.

Keňa v posledních letech každoročně doveze kolem desítky tisíc tun použitého textilu, jehož množství i v souvislosti s fenoménem zvaným fast fashion, tedy výrobou a prodejem levných a nepříliš kvalitních oděvů, neustále roste. Například v roce 2019 to bylo 185 tisíc tun. Část takto dovezeného textilu je následně rozprodávána v místní obdobě našich secondhandů, nicméně odhadem 30 až 40 procent končí jako nepoužitelný odpad na skládkách, z nichž největší a nejznámější je ta v Dandoře.

Podle loňského rozhodnutí soudu by měla být skládka, jejíž kapacita 500 tisíc tun odpadu byla překročena již na přelomu tisíciletí, v nejbližší době uzavřena. Nyní se na ní dle odhadů nachází zhruba 1,8 milionu tun odpadu. Jakkoliv by se jednalo o pozitivní krok, zároveň není jasné, co by to znamenalo pro místní komunity. Podle plánů by se o likvidaci odpadu měla do budoucna starat spalovna, přičemž odpad by měl sloužit k výrobě energie.