Adršpach téměř bez lidí. Skály si lépe užijete mimo sezonu

I když jsou Adršpašské skály na Broumovsku populárním výletním cílem už od 19. století, návštěvnost, jakou zažívají v posledních přibližně deseti letech, neměla nikdy v minulosti obdoby. Kvůli náporu turistů byl před dvěma lety zaveden rezervační systém na vstupenky i parkovací místa. „Přijet v létě naslepo a očekávat, že v klidu zaparkujete a dostanete se do skal, ve kterých budete ideálně sami, je sci-fi,“ říká koordinátorka cestovního ruchu v Adršpachu Kateřina Menšíková.

O kouzlu, které soutěsky mezi kamennými velikány nabízejí v chladnější části roku, jsme se přesvědčili v doprovodu Stanislava Staříka, geologa a ředitele geoparku Broumovsko.

Okruh, který prochází nejatraktivnější částí skalního města především po zeleně značené stezce, měří necelé čtyři kilometry a je dobře schůdný pro děti a z větší části i pro starší či méně pohyblivé osoby. Jen na několika místech vedou místo pohodlného chodníku schody (většinou se zábradlím), které mohou za mokra nebo mrazu klouzat.

Téměř až ke vstupu do skal je možné se přiblížit autem, vlakem či na kole. Právě to společně s jednoduchým terénem přispívá k vysoké návštěvnosti. Mezi prvními turisty byli už v 18. století romantici. Patřil k nim například německý básník Johann Wolfgang Goethe, jehož busta je umístěna na skále u Velkého vodopádu. Tehdy oblast vypadala jako špatně dostupná divočina, což se změnilo po velkém požáru v roce 1824. Ten odhalil to, co dosud bylo skryté v lesích – pískovcové skalní věže.

O další rozvoj turistiky se zasloužily úpravy za nového majitele panství Ludvíka Karla Nádherného, který nechal vybudovat rozsáhlou síť chodníků, mostů a schodišť. V roce 1839 byla postavena Gotická branka vedoucí do úzkých soutěsek. Na několika skalách první návštěvníky připomínají jména a data jejich výletů. Nápisy na zakázku speciální trvanlivou směsí, údajně s obsahem sazí a volské krve, vyznačovali za úplatu místní podnikavci.

„Čím výš byl nápis umístěn, tím to bylo dražší,“ vysvětluje Stanislav Stařík s tím, že při stupni současné ochrany (Adršpašské skály jsou národní přírodní rezervací) by takové počínání bylo nemyslitelné. „Zároveň je to ale kronika, ve které mimo jiné čteme, jaký měli naši předci vztah k prostředí, které nevnímali jako něco unikátního. Na druhou stranu více škody dneska působí vandalové, kteří do skal ryjí, čímž je hyzdí a podporují jejich zvětrávání.“

Návštěvníci, kteří někdy porušují zákaz pohybu mimo značené cesty, přispívají také k nežádoucímu sešlapu porostu a k urychlení půdní eroze. „Členitý terén je láká k prozkoumání divočejších soutěsek mezi skalami. Tím narušují povrchovou vrstvu půdy a ta se pak snadněji vymílá,“ objasňuje geolog. O to, aby množství turistů bylo pro přírodu únosné a výlet se nezredukoval jen na kličkování v davu, se už třetí sezonu snaží rezervační systém. Hodinový limit počtu návštěvníků je stanoven na čtyři sta.

O letních prázdninách se ve skalním městě pohybuje najednou až pět strážců, kteří dohlížejí na dodržování pravidel. Podle Kateřiny Menšíkové nejvíc návštěvníků kromě zákazu pohybu mimo stezky porušuje i zákaz kouření nebo volného pobíhání psů. Komplikace, zejména v dopravě v obci Adršpach, pak působí hlavně turisté, kteří dorazí bez toho, že by si prostudovali webové stránky adrspasskeskaly.cz s informacemi a doporučeními ohledně vstupenek a dopravy.

„Asi sedmdesát procent návštěvníků přijíždí z přilehlého Polska, na které se teď v informační kampani chceme zaměřit. Nedělá jim problém dorazit na otočku ze vzdálenosti třeba i šesti set kilometrů a nechat auto kdekoli mimo parkoviště. Jenže pak jsou zaskočeni, že už máme vyprodáno. To se ale často týká i návštěvníků z tuzemska.“

Kdo se do Adršpašských skal „nevejde“, má možnost zamířit například do sousedních Teplických skal, na nedalekou stolovou horu Ostaš se dvěma menšími skalními městy na úbočí či na hřeben Broumovských stěn s dalekými výhledy a hlubokými roklemi. Vůbec nejlepší je výlet naplánovat na období od října do května.

Než se definitivně oteplí, možná ještě zastihnete – i díky nadmořské výšce nad pět set metrů – pískovcové věže posypané sněhem a tam, kde se chlad drží déle, také rampouchy nebo ledovou glazuru v různobarevném provedení. Rezavé skvrny například vypovídají o přítomnosti kysličníků železa. Šestnáctimetrový Velký vodopád na řece Metuji, vytékající z Adršpašského jezírka, zase ve větší či menší míře může připomínat ledopád.

„V hlubokých roklích a soutěskách Národního geoparku Broumovsko, kde se kumuluje chladný vzduch bez cirkulace, dokonce vzniká specifické subarktické klima, v němž se vyskytují živočichové a rostliny typičtí pro oblast kolem polárního kruhu,“ říká Stanislav Stařík. Dalším unikátem jsou nejdelší pískovcové pseudokrasové jeskyně v republice. V jedné z nich, puklině vytvořené vypadáváním skalních bloků, se nachází právě Velký vodopád.

Geolog v souvislosti s neustále probíhajícím procesem zvětrávání nabádá návštěvníky k obezřetnosti a upozorňuje na takzvané řícení skal. „Někdy se mohou utrhnout i doposud stabilní pískovcové bloky. Přestože jsou skály kolem návštěvnických tras neustále monitorovány, může se stát to, co před více než rokem v Teplických skalách. Tam se utrhl skalní pilíř o hmotnosti kolem sto dvaceti tun a spadl přímo na prohlídkovou trasu, naštěstí mimo denní dobu.“

Pro Adršpašské skály jsou typické samostatné pískovcové věže, nejvyšší v Česku. Mnohé mají svá jména, která jim dávali už první návštěvníci skalního města podle toho, co jim svým tvarem připomínaly. Na okruhu tak najdete například Homoli cukru, k jejíž patě kladou turisté klacíky, aby ji symbolicky podepřeli. Jedním z atributů skalního města jsou Milenci, kteří jsou také se svými jednaosmdesáti metry nejvyšším útvarem v Adršpachu.

Toto mohutné souskalí bylo horolezci poprvé zdoláno před sto lety. Z vyhlídky Velké panoráma spatříte další dvojici – Starostu a Starostovou. Trefné pojmenování si vysloužil i plácek uprostřed pískovcových velikánů zvaný Sloní náměstí. Označení Čertův most patří nejvyšší přirozené skalní bráně v Česku s klenbou vysokou jednadvacet metrů (největší Pravčická brána je o pět metrů nižší).

Zdatnější turisté si mohou Adršpach užít i mimo hlavní skalní město při výstupu na dvě vyhlídky. První se nachází na Starozámeckém vrchu (681 m n. m.) u zříceniny hradu Adršpach, kam vás od parkoviště po dvou kilometrech přivede červená a žlutá značka.

Po naučné stezce Křížový vrch se lze vydat na stejnojmenný kopec (667 m n. m.) s železným křížem na vrcholu. Otevírají se odtud výhledy nejen na skalní labyrint, ale také na nejvyšší partie Krkonoš a část Broumovska. Ve skalách, kudy prochází křížová cesta, jsou umístěny litinové reliéfy ze sedmnáctého století.

Od parkoviště na vrchol se dostanete asi za půl hodiny, ale musíte počítat s převýšením kolem sto padesáti metrů.