Zahrada plná líbezných melodií

Slunečná svažitá parcelka o rozloze 12 krát 10 m, završená klenbou stromů, padla před deseti lety do oka lékařce Zdeně Sýkorové právě z toho důvodu, že by ji mohla takříkajíc strčit do kapsy svého doktorského pláště.

Zvelebování trvalo necelé dva roky a následná údržba vyžaduje jen minimum času. Majitelka totiž zahradě dopřává svobodu.

Tohle si Zdena přiznala a slaví úspěchy. Pomohlo jí to vybudovat skutečnou oázu pohody. Začala pěkně „od podlahy“. Na svahu totiž původně rostla jenom tráva. Pozemek tedy ze všeho nejdřív nechala rozčlenit pomocí podpůrných zídek z kamene a cihel do tří úzkých terásek.

Pod každou z nich vede pěšina zpevněná buď štěrkem, nebo říčními valounky v kombinaci se zapuštěnými betonovými dlaždicemi o šesti bocích, takže to celé připomíná včelí plástev. Oba materiály pospolu působí líbivě, navíc vydrží celou věčnost a obejdou se bez péče.

Ve stejném duchu přistupovala Zdena při výběru zeleně. Šanci dostaly dlouhověké pěkné rostliny, ale jen ty, které ledacos vydrží, a ještě se o sebe postarají prakticky samy.

Divoce rostoucí bezový keř z rumiště nebo třeba mrkev vypěstovanou ze semínek nasbíraných v příkopu vítá zdejší paní domácí s otevřenou náručí.

Krom bezu černého (Sambucus nigra), který začátkem léta omamně voní a láká včely a později plní bříška kosů šťavnatými plody, se na západně orientovaném úbočí osvědčila kalina obecná (Viburnum opulus), brzy zjara kvetoucí dřín (Cornus mas), šeřík, růže či stálezelený skalník (Cotoneaster dammeri), pod jehož dlouhými pozemními šlahouny hnízdí čmeláci.

Ještě delšími, celoročně zelenými výhony k sobě poutá pozornost břečťan. Plazí se po zemi, šplhá vzhůru po zídkách i z nich přepadává. V nejnižším bodě zahrady, ve stínu staré borovice dokonce tak zdivočel, že zcela zakryl polovinu kmene i přilehlý plaňkový plot se zavěšenými špalky pro včely samotářky. Celému zákoutí tak vdechl tajuplný ráz.

To v terasovitých záhonech, asi metr širokých a šest metrů dlouhých, panuje pestřejší divočina plná barevných květů, z nichž nejkřiklavější jsou teď rudé tulipány. Své nejoblíbenější cibuloviny majitelka sází do záhonů vždy po třech letech, do nádob každý podzim.

Barevné kalichy vypadají úžasně ve spojení s nepříliš známou jednoletkou voskovkou větší (Cerinthe major) a včelami zbožňovaným chejrem (Erysimum), který se stejně jako voskovka spontánně přesévá a v záhonech látá mezery po odkvetlých narcisech. Občas spolu s měsíčnicí roční (Lunaria annua) utečou ze záhonu na cestičku. V tom jim nikdo nebrání.

Cestičky podél záhonů jsou na obou koncích propojené schodištěm vystavěným ze žulových desek. Zdeně připadaly fádní a ponuré, a tak ze spár vydlabala na několika místech maltu, nahradila ji zeminou a osázela pryšci (Euphorbia). Po pár letech se tu zabydlela také mavuň (Centranthus ruber) s heřmánkem a kontryhelem (Alchemilla mollis), jejichž semínka sem zavál vítr a to, že je nikdo nechodí zalévat či hnojit, jim ani za mák nevadí.

Proč Zdena preferuje hustou změť rostlin? Je to prý ten nejúčinnější herbicid, jelikož plevel pod souvislou zelenou duchnou nemá šanci k růstu.

K zahradničení bez používání chemie ji nemusel nikdo přemlouvat. Příroda si podle ní nakonec vždycky poradí lépe a rychleji. Slepýši nebo ježek, který přečkal zimu v proutěném domečku stojícím v záhonu mezi denivkami, bohyškami a rozmarýnou, zatočí se slimáky. Slimáčí vajíčka slupnou střevlíci a kosi. Sýkorky, nejčastější hosté zdejších krmítek, jsou zase výkonné sběračky mšic a škodlivých housenek.

Od té chvíle, co Zdena vsadila na divokou kartu a po zahradě nepobíhá s herbicidem ani jinou chemií, už v ní nikdy není úplně sama. Stačí se na chvíli zastavit, ztišit a naslouchat a veselé melodie, někdy i tajemné a kuriózní zvuky se k ní slétnou ze všech stran.

Dunivým vrněním o sobě dává vědět čmelák mířící k voskovkám. Jemné hučení u rozkvetlých měsíčnic zase prozradí dlouhozobku svízelovou. Z vrcholu smrku či možná z břízy se ozývá rychle opakovaným chechtavým hvizdem žluna.

Z křoví podél štěrkové cesty pokukuje po okolní krajině kos a švitoří tak hlasitě, jako by chtěl překřičet párek červenek, který za hnízdil v husté změti břečťanových listů pod borovicí. Tam také stojí luxusní sídlo pro hmyz všeho druhu od včel samotářek přes šneky a pavouky po berušky či zlatoočka. Dokonce v něm přezimovala babočka paví oko! A protože housenky baboček se živí na kopřivách, našlo se tu místo i pro ně.

Inspiraci pro výrobu hmyzího domu z použitých palet objevila Zdena na internetu a spolu se svými dětmi ho postavila během víkendu. Teď je to jedno z nejoblíbenějších míst celé rodiny. Tím dalším jsou lavičky, umístěné strategicky tak, aby z nich byl nejhezčí výhled na zahradu a všecko, co ji navštěvuje nebo v ní žije.