V hájemství sněženek a čemeřic

Článek

Velkorysá zahrada se zelená a kvete mezi poli na soutoku řek Ouse a Aire. Z ptačího pohledu připomíná ostrůvek v hliněném moři, diskrétně schovaný za živými ploty z buku, tisu a bobkovišně, aby zdejší pohodu nekazil vítr a prach. Křídově bílý a dokonale prostý dům ji svýma skleněnýma očima pozoruje ze tří světových stran už dvacet let.

Ať si dělají, co chtějí

Všechny kouty dýchají svobodou a volností. Za to může nejen rozlehlost pozemku, nýbrž i majitelčin přístup k rostlinám. Skoro v ničem je neomezuje. Kde samy chtějí, tam se vysemení. Zejména čemeřice, kterých tu roste na třicet druhů a kultivarů, rády utíkají z květináčů rozmístěných okolo domu i rybníčku s břehy zarostlými blatouchem, ostřicí a šášinou. Snadno se mezi sebou kříží, takže nikdy předem nevíte, čím vás překvapí.

Nebýt geometricky dokonalých živých plotů, o něž se s puntičkářskou pečlivostí stará Barbařin muž Richard, podlehli byste dojmu, že se touláte jarním hájem. Záhony vybíhající do trávníku v odlišných hloubkách jsou jeho výstižnou kopií. Prvosenkami, plicníky, sasankami, bramboříky a čemeřicemi v barvách pastelek a půlnoční oblohy doslova přetékají.

Líbí se vám zajímavé zahrady? Podívejte se třeba na tyto:
Na návštěvě v zahradě s hrnečkovým stromem
Žirečská zahrada probudí všechny smysly
Příběh stromů v zahradě na Okoři
Inspirativní příběh lesní zahrady

Ani polínko nazmar

Pařezy se tu k radosti outkovek pestrých nekutají ze země. Tyto pozoruhodné houby dřevo časem úplně rozloží. Do vzniklých dutin mezitím Barbara vysazuje kapradiny a nechává je nad kobercem hajní flóry tryskat jako obrovité gejzíry. Ani pyramidy polínek z prořezaných stromů nenarušují estetický dojem. Zabydleli se pod nimi užiteční tvorové včetně střevlíků, stínek, dravých stonožek i býložravých mnohonožek.

Zahradu, která vypadá úpravně, přitom ale v srdci skrývá divokost přírody, si majitelka vždycky přála. Od začátku naplánovala vše tak, aby místo intenzivní péče mohla rostliny jen zlehýnka usměrňovat a v ušetřeném čase se kochat tím, jak si to příroda umí sama pěkně zařídit.

V těchto místech kdysi budila hrůzu bažina. Dnes je voda spoutaná břehy rybníčku a ze všeho, co tu roste, voní a pučí, se radují nejen majitelé, ale také hosté z říše zvířat

Vzácná odrůda Primrose Warburg s kanárkově žlutými semeníky je pověstnou třešničkou každé sněženkové sbírky

Malinové čemeřice ve starém napajedle čekají, až k nim přiletí včely a pustí se do mlsání. Loňské listy jsou pryč, uvolnily místo novým a květy díky tomu lépe vynikají

Místo pod opadavými listnáči je pro hajní flóru ideální. Během kvetení tam má dostatek světla i vláhy. Jakmile keře půdu zastíní, dostanou slovo bohyšky a čechravy

Zahradu vnitřně člení a po obvodu chrání před větrem a prachem vysoké živé ploty z tisu, bobkovišně a buku, který si podržuje listy až do dubnového rašení

Kdo by ve své zahradě nechtěl mít botanický skvost v podobě zeleně proužkované sněženky South Hayes?

Pod gejzírem kapradí leží závěje sněženek. Teď je nejlepší čas k jejich množení, protože ze zelených trsíků se ujímají snáze než z cibulek zakopaných na podzim

Čemeřice a koukoříčky, jak venkov pojmenoval sněženky, jsou odjakživa velké kamarádky. V kontrastní černobílé kombinaci přitahují pozornost několik týdnů

Vůně a písničky

Vzduch voní po navlhlém dřevu, ale je to omamná vůně lýkovce, ze které se člověku podlamují kolena. O tom, že kvete, dává tenhle nadmíru pěkný keř vědět širému okolí už od února. Snad jen kos si vůně nevšímá a vyzpěvuje z plných plic, aby ukázal soupeřivým červenkám, kdo je tady pánem.

Drobné červenky se neohroženě nimrají v kypré hlíně a obratně jako baletky se přitom proplétají mezi šafrány a vzácnými odrůdami sněženek. Primrose Warburg s kanárkově žlutými semeníky a zeleně proužkovaná South Hayes jsou pověstnými třešničkami v Barbařině záviděníhodné sbírce.

Z noční můry kvetoucí sen

Největším bolehlavem byl prý bolševník velkolepý, impozantní sice svou krásou i rozměry, ale silně invazní a zákeřný jedovatostí. S jeho likvidací vypomohli profíci z odboru životního prostředí.

Majitelku neodradilo ani to, že se k vysněnému cíli musela vypořádat s bažinou, která tu kdysi budila hrůzu. Díky důmyslné síti odvodňovacích kanálů je půda stále vlhká tak akorát. Hajní rostliny si v ní vysloveně libují a každý rok předvádějí své půvaby zdejším obyvatelům i jejich hostům.