Hlavní obsah

Základní škola v Dolních Jirčanech slouží i jako kulturní centrum obce

Dolní Jirčany

Jednou z prvních veřejných budov v celé republice, která je postavená v tzv. pasivním standardu, je Základní škola Amos v Dolních Jirčanech nedaleko Prahy. Je také jednou z prvních obecních staveb, na jejíž návrh byla vypsaná veřejná soutěž. Z ní v roce 2012 vzešel vítězně návrh ateliéru SOA architekti. Škola je první rok v provozu, a tak jsme se ji rozhodli navštívit.

Základní škola v Dolních Jirčanech je jednou z prvních veřejných budov postavených na základě architektonické soutěžeVideo: Novinky

 
Článek

V zadání obce (oficiálně spadá pod obec Psáry) pro architekty bylo vybudování základní školy a kulturního centra. Na pozemku, kde bylo původně pole, vyrostla tedy škola odpovídající potřebám moderního stylu výuky.

Hned na první pohled upoutá svou podobou. Netvoří ji totiž jeden blok s několika křídly, ale několik budov, které jsou spolu propojené. Stavba je rozdělena do tzv. klastrů, tedy funkčních celků.

Neobvyklý styl uspořádání školy zaregistruje její návštěvník hned po vstupu do budovy. Stačí pár kroků a zjistí, že se v podstatě nachází v jídelně, přesněji na galerii nad ní. Architekti použili pro uspořádání školy totiž velice podobný systém, jaký je známý z rodinných domů.

Srdcem školy určili právě jídelnu a sní sousedící dvojici tělocvičen. Ty obklopili ještě dalšími společně využívanými prostory a třídy rozmístili do oněch okrajových klastrů.

Jednu dvojici zabírají třídy prvního stupně, druhou pak třídy druhého stupně. Třídy mají ve své budově vše, co k výuce potřebují, což je praktické zejména u prvního stupně, kdy malí školáčci mají pro sebe jasně vyhrazený a vizuálně označený prostor, takže se ve škole snadno a dobře orientují.

Vše pro moderní výuku

Návštěvníka školy rovněž brzy upoutá vizuální provázanost společných prostor (chodeb) a tříd. Do každé se vstupuje prosklenými dveřmi, a každá z tříd má ještě velké okno, kterým je vidět do chodby. Parapet takového okna může sloužit jako příjemný koutek k sezení a studiu.

Třídy pro prvňáčky mají menší místnost jako malou hernu, či prostor, kam se děti mohou při různých aktivitách přesunout.

Třídy působí útulným, někdy možná roztomile neuspořádaným dojmem, linie lavic známé zejména ze školství z dřívějších dob tu najdeme jen zřídka. Děti sedí častěji v organizovaných skupinách, aby se jim lépe spolupracovalo.

Tato volnější uspořádání umožňuje především nižší počet žáků ve třídách (maximální počet je v současnosti 26), které jsou původně plánované na maximální počet 30 dětí.

Moderní učebny

Chloubou školy jsou specializované učebny, které se v běžné základní škole objevují jen výjimečně. Je to hodně dané právě propojením účelu školy s kulturním centrem.

I díky tomu je zde například taneční sál s typickými madly při straně a zrcadlovou stěnou, svým vybavením vzbudí úžas multimediální laboratoř, jež je ve skutečnosti sálem využitelným k hudebním produkcím, v její blízkosti je pak kromě skromné počítačové učebny nápadně připomínající IT kanceláře v nejrůznějších firmách nahrávací studio pro školní rozhlas.

Děti v těchto pracovnách mají možnost seznámit se a pracovat s moderními multimediálními technologiemi.

Školka nabízí dětem dvůr, kde nemají čas se nudit

Tipy a trendy

Samozřejmostí jsou pak kuchyňka pro výuku vaření a dílna pojatá jako skutečná dílna a ne jako třída s více či méně upravenými lavicemi. Zajímavostí je rovněž vybavení menší tělocvičny, kde je lezecká stěna doplněná dvojicí automatických jistících zařízení.

„Nejúžasnější na tomto projektu je skutečnost, že tak, jak jsme školu navrhli, v takové podobě opravdu stojí. Znamenalo to veliké zapálení ze strany investora, tj. obce, a snaha vytvořit pro žáky opravdu moderní prostředí s kvalitním vybavením a zázemím,” pochvaluje si architekt Ondřej Píhrt, který nás po škole provedl.

Z menších prostor do větších, ovšem bez sborovny

Svým nadšením z budovy školy se netají ředitel Daniel Kohout: „Se školou jsme spokojení. Přecházeli jsme z několika budov, které byly poměrně staré a ani nebyly určené jako školy. Takže to, co tady máme, je pro nás velký nadstandard.”

Zároveň si je ale vědom dvou rysů, které někteří vyučující zmiňují jako nedostatek. Tím prvním je velikost tříd, které nebyly plánované na tak velký zájem, jakému v současnosti škola díky své modernosti čelí. Pokud by byly naplněné na maximum, nebylo by možné v nich učit už jinak než ryze tradiční metodou a i tak by byly poněkud těsné.

Druhá (v jistém smyslu výtka) se týká velkých vzdáleností, které musejí učitelé urazit, pokud nejsou z jednoho klastru a potřebují spolu něco probrat.

„Nemáme klasickou jednu sborovnu, kde by se učitelé scházeli na kávu. Na každém klastru je kabinet, kde se učitelé mohou setkat a mohou kooperovat. Jinak se můžeme potkávat při jiných příležitostech,” uzavírá.

Odborné ocenění

Škola je navržena jako energeticky pasivní budova. Vytápěna je standardně čerpadly vzduch-voda, na něž je připojen systém podlahového vytápění rozvedeného po celém objektu s výjimkou učeben, kde jsou radiátory.

V chladných zimních měsících čerpadlům s celkovým výkonem 90 kW „vypomáhá” dvojice menších plynových kotlů, z nichž každý má výkon 30 kW.

Budova je cele izolovaná, a to 24 cm tlustou vrstvou minerální vaty. V budově je systém nuceného větrání s rekuperací.

Kvalitu stavby ocenili v letošním roce i odborníci, byla oceněna českou Národní cenou za architekturu – Grand Prix architektů v nové kategorii šetrných budov.

Reklama

Související články

Sloní podobu mrakodrapu vymyslel malý chlapec

K nejznámějším stavbám thajského Bangkoku patří bezpochyby mrakodrap nazvaný prostě Elephant. Tedy slon. Každý, kdo jej už z dáli spatří, ani nepředpokládá, že...

Výběr článků

Načítám