Dům učitele angličtiny nenásilně spojuje učebnu se soukromými prostory

Ústředním prvkem domácnosti schované do dvoupodlažní dřevostavby je prostor v japonském prostředí zvaný doma. Je to místo se snadno omyvatelnou podlahou, v současnosti obvykle betonovou, které slouží jako přechodový prostor mezi venkem a interiérem.

Také někdy může zasahovat do komory i kuchyně. Prostě všude tam, kde je pravděpodobné, že se podlaha bude často znečišťovat.

V tomto případě tento přechodový prostor propojuje nejen to, co je venku a co je uvnitř, ale také učebnu s čekárnou a soukromé části domácnosti rodiny. Důležitou funkcí je pak propojení. Neboť tam, kde by Evropané spíše budovali bariéru, aby si zachovali co nejvíce intimity ve svém vlastním domě, v tomto domě je naopak podporován pocit pospolitosti. Jednotliví členové rodiny o sobě neustále vědí, ale zároveň nemusejí nutně ztratit veškeré své soukromí.

V praxi to vypadá tak, že s přechodovým prostorem (semiexteriérovou chodbou) je například kuchyně propojena malým okénkem, a tak se rodina může přivítat s každým, kdo přichází kvůli výuce.

Ta probíhá v malé učebně, jež je zařízena v mírně živých barvách, aby se podpořila energie malých žáků. Se třídou sousedí čekárna, v níž si žáci odkládají a zároveň zde čekají, než započne jejich hodina.

Vlastní domácnost je pak rozdělena do dvou podlaží, kde přízemí slouží jako denní zóna. Je zde kuchyň s jídelním stolem, který je pokračováním ostrůvku s dřezem. Za kuchyní ke koupelna s vanou. (V patře je pak již jen toaleta.)

Naopak, z kuchyně směřuje pohled jednak na vyvýšený dětský koutek, ale také do obývacího pokoje, který je o jeden schod níže. Z obývacího pokoje se pak ještě vstupuje do malé pracovny.

Po schodišti vedoucím kolem dětského koutku vzhůru vede cesta do patra, kde je hlavní ložnice rodičů a také dva dětské pokoje. Každý z nich má svou vlastní šatnu.

Dům stojí na pozemku o výměře 460 čtverečních metrů a svým majitelům nabízí užitnou plochu o velikosti 155,5 čtverečního metru.