Černá, bílá a oblé linie. Tak vypadá domov pro rodinu, jež si přála vystoupit z komfortní zóny

Spolu s nimi tento krok do neprobádaných oblastí tedy podnikl i architekt. Jak vysvětluje, v zemi bývá zvykem, že většina detailů v interiéru se řeší prostřednictvím truhlařiny. Jeho klienti si ale přáli, aby při rekonstrukci jejich domácnosti většinu detailů řešili už zedníci. Tento přístup byl i pro architekta a jeho tým novinkou, v průběhu prací, když měli příležitost sledovat řemeslníky při nesmírně precizní práci, je ale tato myšlenka a možnost naprosto uchvátily.

Základním rozdílem od většiny běžných, moderně řešených interiérů nejenom v Brazílii, je využití oblých linií a absence pravých úhlů v rozích, která ovšem právě pro českého čtenáře takovou novinkou není. Tento rys je mu totiž dobře znám z funkcionalistických staveb.

V brazilském moderním pojetí pak přišli tedy ke slovu zedníci a štukatéři a spoustu rohů v interiéru domova zaoblili, i zrušili některé pravé úhly. Výsledkem je dojem mírného vláčného pohybu, který prostupuje celým interiérem. Architekt zároveň v bytě, který má plochu 230 m², pro odlehčení a snazší prostup světla i do středových částí vsadil na velkoformátové posuvné panely ze skla, jimiž otevírá a uzavírá různé zóny.

Krokem mimo zažité zvyklosti byla pro architekta rovněž volba podlahy. Jak říká, „jsem ze školy, kde se jako podlaha vybírá buď přírodní dřevo, nebo kámen. Vždy jsem byl proti reprodukcím, ale v tomto bytě jsem jim nakonec ustoupil. Keramický průmysl každý den překonává sám sebe”. A tak v části domácnosti, která slouží jako denní zóna, lze objevit na podlahách keramickou dlažbu imitující – a dlužno poznamenat, že neobyčejně zdařile – přírodní kámen. Skutečný kámen, konkrétně černou žulu, lze pak objevit již na tradičních místech jako je kuchyň nebo koupelna přináležející hlavní ložnici.

S černou barvou, kterou přebírají i některé kusy nábytku, pak vytváří kontrast čistě bílá výmalba zdí a stropů ve většině bytu, někde pak napětí mezi oběma barvami snižuje šedá stěrka. Tu lze objevit jak například v kuchyni, tak v okolí vstupu do domácnosti, který vede z výtahu, jehož šachta je umístěna zhruba uprostřed bytu.

Soukromá zóna je řešena poněkud tradičněji, lze ji snadno rozpoznat již podle podlah ze dřeva brazilského stromu cumaro.

Z hlediska dispozice bytu je zajímavé už jeho rozvržení, které mezi kuchyň interiérovou a venkovní vložilo obývací pokoj. Architektovým nápadem pak bylo například v hlavní kuchyni striktní oddělení zóny, kde se potraviny připravují (část pracovní plochy s dřezem) od zóny, kde se už jen zpracovávají (část plochy s varnou zónou).

V bytě, jenž má dvě menší ložnice doplněné vlastními koupelnami, je možné objevit i samostatnou prádelnu, pracovnu i domácí kino. Korunou soukromé zóny je hlavní ložnice, do níž se vchází přes velkou šatnu částečně propojenou s koupelnou nabízející zařízení pro pána a dámu zvlášť a přitom těsně u sebe.

Výsledkem návrhu v nečekaném stylu je domov, který má čím zaujmout a který vytváří pro majitele moderní prostředí s jemně nevšedním nádechem. V každém případě majitelé získali prostředí pyšnící se velice precizním řemeslným zpracováním všech detailů, jež ocení oko laika i odborníka.