Po úpravě má byt větší chodbu, koupelnu i více úložných prostor

Návrh interiéru je mnohem efektnější, pokud se řeší v souvislosti se stavebními konstrukcemi, tedy v souladu s dispozicí bytu, s povrchy podlah, stěn či dokonce stropů. Základem je jasná koncepce a možnost ovlivnit už projekt a stavbu.

Na architekta Radka Sládečka se obrátil investor s přáním vytvořit z bytu příjemné a plně funkční bydlení. Byt zakoupil k pronajímání, a záměr poskytnout nájemníkům vysokou kvalitu zpracování se vyplatil.

Díky vzájemné důvěře architekta a jeho klienta, velmi vstřícnému přístupu autorů komplexu, developera i realizační firmy se podařilo zrealizovat návrh architekta bez jakýchkoliv kompromisů.

V původním projektu se do bytu vstupovalo předsíní v půdorysném tvaru písmene L, z ní vedly dveře do obývacího pokoje s kuchyní, do ložnice a koupelny. Úzká a zalomená předsíň nepůsobila jako důstojný a pohodlný vstupní prostor, dvoje dveře do obytných místností v těsném sousedství navíc komplikovaly provoz domácnosti.

Zrušením šatny přístupné z ložnice vznikla prostorná obdélníková hala s vestavěnými skříněmi, kde se může svlékat z kabátů a přezouvat i více osob najednou.

Úložných prostorů přitom neubylo, nový návrh jich poskytl naopak ještě podstatně více.

Hala je volně otevřená do obytného prostoru, celý byt se tak mohl propojit do jediného celku. Tento dojem podporuje materiálové a výtvarné řešení: příčky koupelny společně s vysokými skříněmi kuchyně vytvořily odlišný prvek, kubus jakoby vložený do spojitého prostoru. Druhou vloženou hmotu tvoří ložnice.

Kuchyňská sestava se rozšířila podél další stěny, velký jídelní stůl pro šest osob uprostřed místnosti se stal ústředním bodem obytného prostoru, centrem pro společenský život rodiny.

Rohové sezení proti televizní obrazovce je už intimnějším relaxačním koutem s výstupem na lodžii, kde se dá v létě posedět pod volnou oblohou.

V novém pojetí dispozice se rozšířila také koupelna, sanitární vybavení bylo možné umístit ve dvou řadách proti sobě. Kromě vany teď koupelna získala i sprchu, vedle širokého umyvadla také dostatečnou odkládací plochu. Toaleta se přemístila do nejzazšího místa, kde ji pohledově překrývají skříňky s umyvadlem.

V ložnici zůstaly i po zrušení šatny vestavěné šatní skříně, u prosklené stěny s výstupem a výhledem do lodžie se pohodlně vešel pracovní stůl. Skříně, postel a stůl tvoří komplexní nábytkový soubor.

Celý byt propojuje jednotný strop z pohledového betonu. Původně měl mít omítku jako ostatní byty v domě, ale podařilo se ho při výstavbě ponechat v tomto surovém stadiu. Propojení bytu umocňuje ještě světlík pod stropem mezi obytným prostorem a koupelnou – „okno“ v příčce navíc dává koupelně denní světlo.

Hmota ložnice je bíle omítnutá, navazuje barevně na protější stranu obytného prostoru s kuchyňskou linkou nebo na šatní skříně předsíně. Bílá barva místnosti opticky zvětšuje, v hale tento efekt násobí zrcadlo přes celou stěnu proti ložnici.

Kubus koupelny s vysokými skříněmi kuchyně má obložení z dubové spárovky a tvoří výrazný výtvarný prvek. Materiálově navazuje na podlahu, která prochází celým bytem kromě koupelny a má shodný i formát dubových lamel.

Také u nábytku jsou kombinovány bílé svislé plochy a vodorovné plochy z dubové spárovky, obě obytné místnosti i hala tak tvoří materiálově a barevně jednotný celek.

Koupelna získala jednu barvu navíc, tmavě šedivá dlažba přechází z podlahy také na zadní stěnu a box sprchy, tím se dlouhá místnost opticky zkracuje. Delší strany koupelny jsou naopak obloženy bíle, aby ji spolu s velkými zrcadly rozšířily.

Prvek dubového dřeva, které proteplilo celý interiér, se tady propsal na dveře a horní desku úložných skříněk.