Hlavní obsah

Papoušek je oblíbeným domácím mazlíčkem

Novinky, Roman Mašín

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Mít doma papouška, a nejlépe ještě mluvícího, je snem snad každého dítěte. Pořídit si ho domů, znamená prožít s ním - jako s každým živým tvorem - mnoho pěkných chvilek, ale také si zadělat na hromadu starostí. Je proto dobré si takové rozhodnutí dobře rozmyslet. Pomoci při rozhodování může několik následujících rad a pravidel pro domácí chov papoušků.

Foto: Roman Mašín

Andulka neboli papoušek vlnkovaný, je ideálním druhem pro začínající chovatele a také pro toho, kdo touží po mluvícím papouškovi.

Článek

Mít doma velkého kakadu nebo aru je sice hezké, ale ani jeden se nehodí pro začínající chovatele, a už vůbec ne pro dítě. Nezkušení by měli volit např. mezi andulkami (papoušek vlnkovaný) a korelami. Jejich pořizovací cena i nároky na velikost životního prostoru nejsou tak velké.

Klec nebo voliéra?

Přesto je třeba pokud možno hned na začátku chovu vyřešit, zda pták nebo ptáci budou v kleci či ve voliéře. Papoušci jsou vesměs ptáci společenští a komunikativní. Potřebují být v kontaktu s člověkem, proto by měli mít svoje obydlí v jeho bezprostřední blízkosti.

To platí zvlášť v případě, když se rozhodnete mít papouška jen jednoho. Samozřejmě své pocity a potřeby vyjadřují tito ptáci hlasovými projevy, které jsou často dost hlasité a ne vždy příjemné pro lidské uši. Umístění klece s papouškem do ložnice se tak může stát pro majitele utrpením.

„Klec v bytě třeba nad sedací soupravou také není ideální,“ upozorňuje chovatelka Lída Pereková, „většina ptáků občas z klece něco vyhodí, případě z ní vypadnou zbytky peří, potravy a podobně.“

Ani klec se zvýšeným dnem vás nepořádku nezbaví, venkovní voliéra je z hlediska údržby jednodušší. Voliéra třeba na balkóně panelového domu ale vyžaduje i tolerantní sousedy, kterým ptačí povyk až tak nevadí.

Foto: Eva Koláčková

Jednou z možností, kde lze papoušky chovat, je venkovní voliéra.

Papoušek bude mít ve voliéře víc prostoru, lépe se tak projeví i jeho přirozené instinkty. Na druhou stranu venkovní voliéra jednoznačně oslabuje vztah papouška k majiteli a členům rodiny. Je tedy vhodná spíš tam, kde není brán jako opravdový mazlíček, ale majitelé se třeba chtějí těšit z pozorování života a zvyků tohoto ptáka.

Ve voliéře by měla být zateplená budka, nebo alespoň jedna její část by měla odolat mrazivému počasí. Někteří australští papoušci, jako jsou např. korely, ale bez problémů snášejí naše zimní podmínky i bez zatepleného zázemí. Když ho však papouškovi zateplíte, určitě nic nezkazíte.

Pokud se rozhodnete, že si voliéru postavíte sami, je nejlepší se poradit se zkušeným chovatelem, jaký materiál, rozměry a vybavení zvolit. Každý papoušek má trochu jiné potřeby.

„Lze chovat i několik druhů v jedné voliéře, ale tady je konzultace s odborníkem víc než nutná,“ říká chovatel Rudolf Strouhal, „třeba andulky, korely a zebřičky se bez problémů snáší a dokonce mi v jedné voliéře pravidelně vyvádějí mladé.“

Vybavení pro papouška

Kdo si koupí hotovou klec nebo voliéru pro papouška, většinou už v ní má alespoň základní vybavení. Jsou tam bidýlka, kde si ptáci mohou sednout a kde často i nocují. Napáječka a misky na krmivo jsou samozřejmostí. Hodí se i zavěšená houpačka, nezbytné jsou větvičky, případně kusy dřev, na kterých si papoušci přirozeně obrušují svůj stále dorůstající zobák.

Pokud papouška chcete pouštět z klece volně po bytě, měli byste především myslet na zabezpečení oken, nejlépe hustými sítěmi, aby zapomenutým pootevřeným oknem neuletěl ven. Také by neměly být v místnosti, kde se bude pták volně pohybovat, jedovaté rostliny, které by mohl okousat.

Tak zvaný papouščí strom je výbornou pomůckou, jak naučit papouška uchylovat se na jedno pro něj pohodlné místo v bytě. Strom, stejně jako klec, má být v rohu místnosti u stěny, aby měl papoušek pocit bezpečí. Minimální výška, kam klec nebo strom dát, je 150 cm nad podlahou.

Foto: Roman Mašín

V obchodě kupované klece jsou již obvykle vybaveny základními doplňky, jako jsou bidýlka, misky na krmivo a napajedélko.

Klec by neměla být v průvanu, ani po celý den na plném slunci. Nejlepší je světlé místo.

„Naprosto nevhodné je umístění klece v kuchyni,“ varuje Strouhal, „tady se často hromadí mastné páry a další plyny z vaření, které mohou být pro papouška i smrtelně nebezpečné.“

Chci mluvícího papouška
Mluvit nebo spíše napodobovat různé zvuky se může naučit v podstatě každý papoušek. Záleží hlavně na individuálních vlohách jedince. Třeba andulky jsou v tomto směru považovány za velice učenlivé.
Papoušek ale musí mít „na mluvení“ správný věk - nepočítejte se začátkem učení dříve, než v jednom roce věku. Pták musí být i dostatečně ochočený, aby vydržel sedět např. na ruce a soustředil se na to, co jeho majitel říká. Nesnažte se papouška učit více slov najednou, je třeba postupovat krok za krokem.
Nejen pro učení mluvení je třeba chápat nejrůznější projevy papouška, třeba to, jak lehce roztaženými třesoucími se křídly prosí o odměnu. Důležité je také mít pouze jednoho papouška, aby si k vám vytvořil dostatečně silný vztah a lépe se učil.
Nejdůležitější je ale velká trpělivost a hlavně schopnost zachovat klid, i když se papouškovi zatím slova opakovat nedaří. To, že právě ten váš papoušek je výjimečně nadaný, poznáte i podle toho, že sám začne napodobovat některé zvuky, které pravidelně v domácnosti slyší, jako zvonění mobilu, vrzání dveří apod.

Výchova od malička

Stejně jako u každého jiného živého tvora, i papouška je nejlépe si pořídit u zkušeného chovatele nebo v odborné prodejně. Občas se mohou objevit nabídky papoušků tzv. z odchytu, tedy odchycených z volné přírody.

Kromě toho, že se většinou jedná pouze o trik, jak ze zájemce vytáhnout víc peněz, jsou takoví ptáci opravdovým rizikem. Jsou divočejší a tedy pro chov problematičtější, mohou také být nositeli parazitů, nemocí a infekcí.

U chovatele většinou koupíte právě vylétnuté a odstavené mládě, které se lépe ochočí a rychleji si zvykne na nový domov, než dospělý jedinec. I v odborných prodejnách občas na taková mláďata můžete narazit, ale většinou tady nabízejí už starší jedince. Pokud chcete papouška jako domácího mazlíčka, pak je nutné pořídit si co nejmladšího.

Foto: Roman Mašín

Velké papoušky, jako je například žako, chová mnoho chovatelů jednotlivě. Pták si tak s majitelem vytvoří úzkou vazbu.

Pořekadlo „starého psa novým kouskům nenaučíš“ platí samozřejmě i u papoušků. Mládě si tak můžete s vynaložením minimální námahy vychovat podle svých představ a samozřejmě podle možností papouška. P

ro výchovu je dobré si něco o povaze a výchově přečíst a nastudovat. Jen tak se vyhnete možným poruchám chování, které jsou zvlášť u velkých druhů velice časté.

Každý chce jiné krmení

K šťastnému životu potřebuje papoušek samozřejmě i dost vody a správné stravy. Voda musí být čerstvá, nejlepší jsou speciální napáječky, protože do vody v misce se lehce dostanou nečistoty, jako výkaly nebo zrní.

Složení stravy je u každého druhu trochu jiné. Pocit, že papouškovi stačí nasypat zrní a případně mu dát ořechy, může pro ptáka skončit fatálně. Někdy se dají v odborných obchodech koupit speciální krmné směsi pro určitý druh papouška.

Foto: Roman Mašín

Andulky lze chovat v různých barevných variantách. Původní, přírodní je zeleno-žlutá.

Svému domácímu mazlíčkovi můžete i přilepšit. „Čerstvým ovocem a zeleninou nic nezkazíte, ovšem všeho v přiměřeném množství a samozřejmě správně připravené,“ říká Lída Pereková.

„Větší papoušci vyžadují velké kusy, aby si je mohli při konzumaci přidržovat. Malí, jako třeba andulky, potřebují malé plátky, protože z nich pouze ukusují, a pokud jim dáte větší kusy, budete uklízet jejich zbytky po celé kleci.“

Nesnězenou zeleninu a ovoce musíte z klece pravidelně odstraňovat, aby v ní nehnila.

Foto: Eva Koláčková

Papoušci jsou velmi sociální tvorové.

V letním období jsou vítanou pochoutkou čerstvě natrhané luční traviny. Semena, jež je třeba loupat, jako např. slunečnice, jsou nejen vhodným zdrojem živin a vitamínů, ale jejich louskání ptáka i zabaví.

Problémové chování a jeho příčiny

Často se stává, že si majitelé papoušků stěžují na jejich problémové chování. Mezi nejčastější projevy patří vytrhávání peří, agresivní kousání/klování a hlasitý křik. Vytrhávání peří má většinou příčinu ve stresu ptáka z nevhodné nebo špatně umístěné klece, změně majitele nebo jde o protest, že se majitel svému mazlíčkovi nevěnuje. V menším počtu případů je důvodem nedostatek vitamínů ve stravě.

Často se stává, že si majitelé papoušků stěžují na jejich problémové chování. Mezi nejčastější projevy patří vytrhávání peří, agresivní kousání/klování a hlasitý křik. Vytrhávání peří má většinou příčinu ve stresu ptáka z nevhodné nebo špatně umístěné klece, změně majitele nebo jde o protest, že se majitel svému mazlíčkovi nevěnuje. V menším počtu případů je důvodem nedostatek vitamínů ve stravě. Agresivita u papouška je velice nepříjemná. Majitel by měl už od malička ptáka učit, že agresivní chování je špatné. Papouška nelze trestat jako třeba psa, ale lze mu dát jasně najevo, že něco udělal špatně třeba tím, že s ním okamžitě ukončíme hru, přestaneme ho odměňovat pamlsky a nevšímáme si ho. Je třeba ale odlišit případy, kdy si papoušek například hraje s našimi prsty a jemně je oštipuje, od opravdu bolestivého útoku.

Často se stává, že si majitelé papoušků stěžují na jejich problémové chování. Mezi nejčastější projevy patří vytrhávání peří, agresivní kousání/klování a hlasitý křik. Vytrhávání peří má většinou příčinu ve stresu ptáka z nevhodné nebo špatně umístěné klece, změně majitele nebo jde o protest, že se majitel svému mazlíčkovi nevěnuje. V menším počtu případů je důvodem nedostatek vitamínů ve stravě. Agresivita u papouška je velice nepříjemná. Majitel by měl už od malička ptáka učit, že agresivní chování je špatné. Papouška nelze trestat jako třeba psa, ale lze mu dát jasně najevo, že něco udělal špatně třeba tím, že s ním okamžitě ukončíme hru, přestaneme ho odměňovat pamlsky a nevšímáme si ho. Je třeba ale odlišit případy, kdy si papoušek například hraje s našimi prsty a jemně je oštipuje, od opravdu bolestivého útoku. Hlasitým křikem se papoušek většinou dožaduje pozornosti majitele nebo alespoň jeho přítomnosti ve stejné místnosti. Odnaučit ho to se dá pouze pozitivní motivací a trpělivostí.

V každém případě je nutné si dobře zjistit opravdové důvody takového chování, než se začne s nápravou. Za problémovým chováním papouška je totiž vždy chování jeho majitele nebo chyby v péči o tohoto opeřeného domácího mazlíčka.

Výborným zdrojem vápníku je sépiová kost, která současně slouží k obrušování zobáku.

Reklama

Související články

Pořídit si koně je pořádně velký koníček

Mámo, táto, já chci koně! Tuto větu už jistě slyšelo mnoho rodičů. O koupi koně uvažuje ale i mnoho dospělých, kteří si tak chtějí splnit svoje dětské sny....

Fretka je domácí šelmička

Mít doma skutečnou šelmu je asi snem každého milovníka zvířat. Šelmy jsou v principu i psi a kočky, jsou však náročné na prostor, psovi také musí jeho pán...

Plazi provázejí člověka od nepaměti

Hadi, ještěři a plazi vůbec člověka vždy fascinovali a budili v něm nejrůznější emoce. Od strachu a fóbií po naprosté uctívání. A tak není divu, že i dnes...

Výběr článků

Načítám