Miroslav Kemel kreslí, koncertuje i chalupaří

Místo bájných rytířů se více obrací pro inspiraci k lesním zvířátkům („Odpočinu si tak od světa politiky.“) a přírodě – rodinná chalupa je v jedné z malých vesniček, které v tomto kraji mívají jména jako z klasických pohádek. Za plotem mají Kemelovi louku a les.

„Trávím tady už osmým rokem možná většinu roku. Je tu hezky a pořád je co dělat. Hotovo nebude samozřejmě nikdy, ale mám plány přeměnit malou stodolu na ateliér – malířský i hudební.“

„Měli jsme dvacet let chatu na Berounsku – u Tmaně. A když byly děti malé, tak jsme tam vydrželi také skoro celý rok. Celou dobu ale bylo jasné, že to nebylo úplně ono. Bylo tam málo místa a v okolí byla spíš pole než lesy. Tak jsme to prodali, hledali v inzerátech a tohle místo nás okamžitě oslovilo,“ vzpomíná rodilý Žižkovák.

„Přírodu, lesy, louky a velké nebe mám rád od střední školy. Každý pátek jsme vyráželi s partou ven na vandry. Prahu mám taky rád (koncerty, kina, divadla…) a vždycky jsem se do ní vracel. Zejména tady si ale dovedu představit, že bych těžiště svého života do budoucna ještě více přenesl sem a do města jezdil na návštěvy. V přírodě se cítím dobře.

Dokonce jsem tady nedávno – po spoustě otázek v rozhovorech – přišel na to, co že je to moje pojítko mezi kreslením a muzikou: jsou to ta zvířata. Moc rád kreslím vtipy o zvířatech a spoustu písniček mám nazvaných podle zvířat – Ledňáček, Krávy, Vlk… Už od prvního alba.“

Ne náhodou se tedy nejnovější nahrávka zpěváka, textaře i hráče na více nástrojů Mirka Kemela jmenuje Vlčí stopy. Téměř všechny niterné a osobní texty jsou jeho tvorbou.

„I díky bajkám mají zvířata různé vlastnosti a baví mě si s takovými tématy pohrávat. Ledňáčka dokonce vídám i tady. Soused vybudoval rybník, a protože je vášnivý fotograf, tak si na břehu udělal kryté stanoviště a fotí ledňáčky. Nádherně,“ vrací se k inspirativnímu okolí venkovského obydlí v osadě s pár popisnými čísly.

Vlastně jsem zapomněl položit klasickou otázku, zda tu mají hospodu. V každém případě se také nedávno vydaná kniha jeho sebraných vtipů jmenuje „…nedělej mi ostudu a padej do hospody!“ Nezaměnitelné kresby pokrývají období od roku 2014.

„Jsem schopný si udělat něco sám, ale raději to nechávám na odbornících. Z paneláku sem je to opravdu změna prostředí. I když jsme dělali novou fasádu, kterou jsme chtěli umocnit rustikální styl, a zrekonstruovali podkroví, vyhovuje nám původní ráz chalupy a nějaké nedokonalosti neřešíme. Do budoucna by to v přízemí chtělo asi novou dlažbu na podlaze…

Také zahradě vracíme venkovský styl. Vykáceli jsme řadu tújí podél plotu se sousedem a místo přestárlých stromů jsme vysadili nové ovocné. Pyšný jsem na nový dřevník, který plní i funkci ohraničení části pozemku,“ vypočítává kreslíř a muzikant, kterému nedělá problém vzít do ruky sekeru, stejně jako trubku.

V podkroví s místnostmi na spaní plní svou funkci sádrokarton, ale přízemí je autentické – se silnými stěnami, klasickou omítkou a klenbou.

„Podkroví vlastně zařízené bylo, oba synové tam mají vlastní pokoje, ale nejvíc práce bylo na zařízení naší ložnice, kde byla vlastně neupravená půda. Dokonce dvě okénka ve štítě byla zevnitř zakryta. Teď je to hezká a prosvětlená místnost s přiznanými původními trámy.“

„Topení už máme vyřešené a zásoby dřeva připravené. Vystačíme si většinou s topením ve švédských kamnech – ta mě baví, ale máme i nový kotel na dřevo. Voní to a z komína téměř nic nejde. Akorát že každý rok je třeba připravit patnáct kubíků dřeva. A do toho teď hledám nového dodavatele elektřiny…,“ dodává s lehce trpkým úsměvem vyznavač sálavého tepla z kamen na dřevo ozdobených pohledem na plameny.

„Nezdá se, ale je to tu šest set metrů nad mořem a zima bývá tuhá. Nebýt kůrovce, tak tu jsou nádherné lesy s meandrujícími potoky. Jezdívám po okolí na kole, sedávám u břehu sousedova rybníka a rád se procházím po lesích.“

Krátce po nastěhování na chalupu Mirek Kemel pozval kamarády – kolegy – a natočili tu videoklip k písničce Ryby, raci – s Vladimírem Javorským a Pavlou Beretovou z Národního divadla.

Kapela se tu už také několikrát sešla kvůli sehrání. Těžko by hledali u cizích autentičtější prostředí. A to ještě stodola uprostřed zahrady zatím čeká na svoji další šanci!