Test Toyoty Avensis: nenápadné auto, které to bude mít hodně těžké

„Nejsem náhodou v autosalonu Hyundaie?” pomyslel si autor článku, když přebíral nový avensis a poprvé jej naživo uviděl. Toyota se snažila konzervativní vzhled předchozích modelů dramaticky změnit, výsledný dojem je ale rozpačitý. Dřívější verze, alespoň podle nás, vypadaly lépe.

Ostatně - Toyota je konzervativní značkou, která - kromě modelu GT86 - nenabízí jediné auto, ze kterého by tryskaly alespoň minimální emoce, a nový avensis to nezmění.

Zákazníky se snaží navnadit na proslulou spolehlivost a robustní techniku, proti svým nejlepším evropským konkurentům ale v interiéru nabízí mnohá archaická řešení. Jsou to většinou drobnosti, ale v každodenním provozu jsou více či méně otravné.

Kupříkladu víčko nádrže musíte otevřít samostatným tlačítkem v interiéru (to nemá ani fabia), okna nejdou stáhnout dlouhým podržením tlačítka na klíči a nepříjemný kovový zvuk při zabouchnutí dveří vás donutí zamyslet se, kde se u auta s minimální cenou 615 tisíc korun stala chyba. Takhle humpolácky se nezavírají ani auta za polovic.

Z hlediska prostoru jsou někteří konkurenti větší, avensis ale nabídne slušné pohodlí pro čtveřici dospělých cestujících. Pro kolena je vzadu hodně místa, pro hlavu vzhledem ke svažující se zádi o trochu méně (kombi bude lepší), ale jinak si není na co stěžovat.

Do auta se díky úzkým prahům a vyššímu ukotvení sedadel (vlevo vepředu vyšší pozice ne každému bude vyhovovat) dobře nastupuje.

Páčka parkovací brzdy je umístěna hodně netradičně pod volantem, což umožnilo lépe využít prostor mezi cestujícími (třeba na kelímek s nápojem a další drobnosti), tradiční umístění na středovém tunelu je ale podle nás přeci jen bezpečnější. Zarazila nás velikost volantu - ten je zbytečně velký.

Nepochopitelným šetřením je pak absence výdechu klimatizace ze středového tunelu - zadní cestující mají holt smůlu, a zákazník, který ve střední třídě může vybírat ze trojzónové klimatizace (má ji třeba i nový superb), kroutí hlavou...

Technickou zajímavostí jsou bi-led světlomety (tedy nikoliv bi-xenonové, jak je dosud zvykem, ale diodové pro potkávací i dálková světla). Nejlevnější verze avensisu mají halogenová světla, bi-xenonová vůbec nejsou v nabídce.

Obecně nejsme zastánci diodových světel, kvalitní xenonová podle nás svítí lépe; stejný názor máme i na diody v avensisu. Špatné ale rozhodně nejsou.

V ostrém kontrastu proti zvuku zavíraných dveří se jeví odhlučnění motoru a pneumatik, o kterých ani při rychlé dálniční jízdě prakticky nevíte. Mimochodem, Toyota v případě vznětových motorů využívá agregáty od BMW.

Slabší verze se zdvihovým objemem 1,6 litru má 112 k (82 kW) a 270 Nm, námi testovaný dvoulitr nabídne 143 k (105 kW) a 320 Nm točivého momentu.

To by na svižné svezení mělo teoreticky stačit - dvoulitr nabízí v pásmu nad 2000 otáček velice dravý projev, ten však ve vyšších rychlostech poněkud zapadá. Dřívější dvoulitrové diesely byly lepší v situacích, kdy jste třeba ve 150 km/h chtěli - s podřazením na pětku - zrychlovat.

Problém avensisu je nejenom v tom, že nenabízí jedinou verzi s pohonem všech kol, u dieselových motorizací si musíte vystačit výhradně s manuální převodovkou. Jde o šestistupňovou skříň, která funguje uspokojivě.

Také zpřevodování vám těžkou hlavu dělat nebude - na nejvyšší stupeň točí motor při tachometrových 90 km/h rovných 1500 otáček, při českém dálničním limitu pak 2100 otáček. Průměrná spotřeba se po pěti stovkách ujetých kilometrů ustálila na hodnotě 6,6 litru.

Zkoušené auto bylo osazeno na pohled hezkými sedmnáctipalcovými vícepaprskovými litými koly a pneumatikami s vyšším profilem (215/55).

Díky tomu a rovněž s ohledem na měkčí naladění podvozku je jízda i po rozbitých cestách velmi příjemná. Auto dobře filtruje nerovnosti, o těch opravdu velkých víte díky tlumenému lehkému bouchnutí, o těch menších nevíte vůbec.

Řízení je bohužel necitlivé a stejně tak účinek brzd - při sešlápnutí jsou tvrdé, necitlivé, přičemž s dalším sešlapováním prostředního pedálu směrem k podlaze se celkový cit zlepšuje. Zvyknete si na to, ale dobré to není.

Obecnou výhodou japonských automobilů je bohatá základní výbava, na druhou stranu chybí možnosti pro individualizaci. Pro avensis to platí do puntíku.

Ceny jsou sice vysoké, ale už základní výbava je slušná, navíc - jak nám sdělil prodejce v autosalonu - stačí koupit jedno dvě auta „na firmu” a už dostanete statisícové slevy. Touto optikou pak vypadá v Británii vyráběný avensis o něco lépe, jenže v konkurenci nového superbu, passatu, mondea či mazdy6 to bude mít a má avensis zatraceně těžké. Není divu, že se hovoří o tom, že v roce 2018 tento model skončí.