Pádu Nečasovy vlády nevěří ani její kritici

„Vláda není schopna důsledně bojovat s korupcí, a ztrácí proto důvěryhodnost a morální kredit k tomu, aby nadále vykonávala svou ústavní roli,“ zdůvodnil včera  rozhodnutí šéf ČSSD Bohuslav Sobotka.

Soc. dem. považuje za znepokojující, že o nestandardních poměrech na státním fondu životního prostředí věděl jak premiér Petr Nečas, tak ministr vnitra Radek John (VV).

Nikdo z nich se pak nepokusil o jakoukoli personální změnu, nikdo se neobrátil na policii. „Tyto skutečnosti zcela kompromitují nejen zmíněné členy vlády, ale především jakýkoliv deklarovaný vládní boj proti korupci a klientelismu. Vládní koalice ve své tak často zdůrazňované prioritě katastrofálně selhala,“ tvrdí Sobotka.

Spojencem při dnešním hlasování o nedůvěře vládě budou komunisté. Ani oba opoziční hlasy ale nedají dohromady potřebných 101 hlasů ke svržení Nečasova kabinetu. Soc. dem. a KSČM vládne pouze 82 hlasy. Dnes bude navíc oslabena o dva své členy, a to soc. dem. poslance Petra Jalowiczora a Josefa Smýkala, které podle Sobotky již delší dobu drží doma vážná nemoc.

Komunisté pak podle šéfa svého klubu Pavla Kováčika budou v plném počtu 26 členů. „Nemám žádnou informaci, že by se někdo chtěl omluvit,“ řekl v pondělí Právu Kováčik. Proč se ale při daném rozložení sil o svržení kabinetu vůbec pokoušejí? „Hlasování je na místě,“ hájí postup Sobotka s tím, že nic jiného ani opozice nemůže dělat.

„ČSSD trvá na tom, aby premiér Petr Nečas okamžitě vysvětlil Johnova obvinění, tedy aby jasně řekl, jakou roli v celé věci hraje bývalý ministr vnitra Ivan Langer a do jaké míry tuto kauzu, či přímo práci policie, Ivan Langer ovlivňuje,“ tvrdí Sobotka.

Koalice má celkem 118 hlasů, bez véček (24) jen 94. Za daných poměrů by vláda mohla padnout jedině za předpokladu, že by se k opozici přidalo nejméně jednadvacet koaličních poslanců. ODS (53) a TOP 09 (41) už ohlásily, že s jejich hlasy nelze počítat, rozhodnutí tak leží pouze na véčkařích.

Z hlasování o nedůvěře se přitom nelze jen tak vylhat. Hlasuje se totiž – stejně jako při vyslovování důvěry, veřejně a po jménech podle abecedního pořadí. Platí pro to poměrně striktní pravidla. Podle nich musí každý poslanec v sále povstat a veřejně pronést „pro návrh“ nebo „proti návrhu“, anebo „zdržuji se“.

Nic jiného se neuznává. Třeba slova „hlasuji pro návrh“ nebo „jsem proti návrhu“ se považují za zdržené. Stalo se to už v minulém volebním období, kdy tehdejší šéf komory Miloslav Vlček neuznal hlasování Petra Wolfa, když nepostupoval přesně podle zákonem dané procedury.

A aby nedošlo k mýlce, musí předsedající schůze po každém poslanci jeho odpověď zopakovat.

Pokud se pro nedůvěru vládě vysloví minimálně 101 poslanců, pro kabinet to znamená, že se musí záhy odporoučet a podat do rukou prezidenta demisi. Prezident přitom nemá v těchto situacích velký manévrovací prostor, neboť ústava mu ukládá demisi přijmout. Dokonce platí, že pokud by vláda po vyslovení nedůvěry demisi nepodala, prezident ji odvolá.

S takovým scénářem ale v tuto chvíli téměř nikdo nepočítá, dokonce ani největší vládní kritici z řad opozice.