Článek
Irské zamítnutí nepostrádá ve vztahu k Francouzům ironickou příchuť. Byli to Francouzi, kteří společně s Nizozemci v roce 2005 torpédovali předchůdkyni v současnosti předkládané smlouvy.
Elysejský palác na možnost odmítnutí smlouvy Iry reagoval chladně, neúspěch v ostrovním referendu je ale to pro něj stejně jako pro Berlín katastrofou. Znamená, že Francie nebude prostředníkem při jmenování do nového úřadu tzv. evropského prezidenta a zahraničního ministra, jak doufala.
Francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner v pátek ráno řekl, že Francie bude v EU každopádně prosazovat změny v oblasti přistěhovalectví, energetiky a klimatických změn. Přiznal ale, že irské „ne“ by bylo pro unii tvrdou ránou.
Sarkozy teď bude mít s Merkelovou plné ruce práce při oživování Lisabonské smlouvy. Nejčastěji se hovoří o tom, že ji předloží znovu ke schválení. To koneckonců v případě smlouvy z Nice fungovalo a Irsko ji napodruhé v roce 2001 přijalo. Tentokrát jsou ale francouzští diplomaté skeptičtější.
| Irské "ne" bude mít na EU dopady |
|---|
| - Lisabonská smlouva nevstoupí v platnost začátkem roku 2009, jelikož k její ratifikaci je potřeba souhlas všech 27 členských zemí EU. Tudíž unie zatím nebude mít předsedu Evropské rady (voleného na dva a půl roku místo půlročního rotujícího předsednictví zemí), ani jakéhosi ministra zahraničí, který by měl skloubit několik dosavadních funkcí v EU a být tak silnějším představitelem zahraniční politiky unie. Další negativní hlas evropského lidu (po odmítnutí euroústavy v roce 2005) může navíc oslabit postavení EU na zahraničněpolitické scéně. |
| - Chod unie se bude řídit dosavadní platnou niceskou Smlouvou o EU, která ale předpokládá unii jen o 27 členech. Takže EU se nebude zatím moci dále rozšiřovat (jako první by již v roce 2010 rádo vstoupilo Chorvatsko), dokud neschválí vlastní reformu. |
| - Dokud unie nepřijme ani jiný reformní dokument, který by - jako to činí lisabonská smlouva - snižoval počet oblastí, v nichž při rozhodování rady ministrů stačí kvalifikovaná většina, bude jednání o mnoha otázkách stále těžkopádné a zdlouhavé. Jednomyslnost se totiž, jak minulost ukázala, hledá při tak vysokém počtu členských zemí velmi složitě. |
| - Francie a Německo by mohly oživit své snahy z minulosti na vytvoření "dvourychlostní" EU, tedy unie vnitřně rozdělené na aktivní, integrující se jádro, a na státy ostatní (spíše euroskeptické). |
| - V rámci EU by se tak asi oslabilo postavení Irska. Podle francouzského státního tajemníka pro evropské záležitosti Jeana-Pierra Jouyeta, jehož země přebírá od července předsednictví EU, by dokonce bylo třeba hledat nový právní rámec pro vztah Irska a zbylých 26 členů EU. |
| - Ačkoliv některé země, například Británie, již avizovaly, že budou v ratifikačním procesu pokračovat, může irské "ne" v unii posílit euroskeptické hlasy, které budou volat po zmrazení ratifikace (jako se to nakonec stalo v případě euroústavy). |
| - Summit EU, který je plánován na 19.-20. června, bude zřejmě hledat varianty dalšího postupu, jež jsou de facto tři: |
| 1) Lisabonská smlouva se mírně upraví a předloží Irům ke schválení znovu - jako to bylo v případě niceské smlouvy v roce 2002. |
| 2) Vyjedná se nová "reformní smlouva", což je ale málo pravděpodobné a není jisté, zda to má vůbec smysl. Členské země totiž o kompromisním textu jednaly už dvakrát (euroústava a lisabonská smlouva) a ani jeden dokument neprošel přes hlas lidu (první ve Francii a Nizozemsku, druhý nejspíš ve čtvrtek v Irsku). Navíc lisabonská smlouva je euroústavě velmi podobná, takže třetí smlouva by nejspíš také nebyla radikálně jiná. |
| 3) Unie učiní nejnutnější reformy úpravou niceské smlouvy. |
Chtějí pokračování ratifikačního procesu
„Lisabonskou smlouvu podepsali čelní představitelé států a vlád 27 členských zemí EU a ratifikační proces už byl završen v 18 státech. Doufáme proto, že další státy budou v ratifikaci pokračovat. Jsme přesvědčeni, že reformy, které Lisabonská smlouva obsahuje, jsou nezbytné, aby se Evropa stala demokratičtější, výkonnější a schopnější reagovat na výzvy,“ uvedli Sarkozy a Merkelová ve společném prohlášení bezprostředně po oficiálním vyhlášení hlasování v Irsku.
