Hlavní obsah

Fritzlova žena dál tvrdí, že o ničem nevěděla. Policie hledá její DNA ve sklepě

– AMSTETTEN

Rakouská policie vyslechne manželku otce násilníka Josefa Fritzla (73), který čtvrt století ve sklepě domu v Amstettenu věznil a znásilňoval dceru, s níž měl sedm dětí. Rosemarie Frizlová (67) tvrdí, že o ničem po celou dobu nevěděla.

Článek

Policejní experti mezitím pokračují v prohledávání sklepních prostor. Zatím se neví o tom, že by tam našli stopy DNA Fritzlové, která je v současnosti v péči lékařů.

Policie tvrdí, že není podezřelou, množí se ale pochyby o tom, jak mohla manželka tyranského otce nemít sebemenší tušení, co se pár metrů od jejího bytu dělo.

Podivná je okolnost, že ji neudivilo, když Fritzl třikrát po sobě přivedl dítě, které mu dcera Elisabeth (42) počala s tím, že se jich nezdárná dcera zřekla. Matka, zdá se, nepátrala po tom, odkud a jak se děti do Amstettenu dostaly. Pravdou je nicméně to, že Fritzl tak jednoduchým vysvětlením obelhal i úřady, které pak povolily adopci.

Svým obětem údajně Fritzl vyhrožoval zplynováním v případě, že se vzepřou údělu, který pro ně připravil.

:. Schéma sklepního vězení:

Nájemníkům bylo leccos podezřelé

Fritzl vlastnil v okolí Amstettenu nejméně pět nemovitostí a také v domě, kde dceru a děti, které s ní měl, věznil, pronajímal byty. Nájemníkům bylo leccos podezřelé.

Například číšník Josef Leitner měl v domě v 90. letech po čtyři roky pronajatou garsoniéru v přízemí. Dnes si vzpomíná, že po něm majitel domu a pachatel obludného incestu požadoval v přepočtu více než 10 000 korun čtvrtletně za elektřinu. To bylo možná desetkrát víc, než by odpovídalo jeho skutečné spotřebě.

Mnohokrát se s ním o to pohádal, ale nakonec zaplatil, aby měl pokoj. Po jedné ostré hádce se pak raději odstěhoval. Dnes je přesvědčen, že vlastně platil za elektřinu spotřebovanou ve sklepním úkrytu, kde byla týraná dcera vězněna i se svými dětmi.

"Něco takového mě ale tehdy nenapadlo. Myslel jsem, že si na moje hodiny ´napíchl´ majitel svůj byt," říká Leitner.

Až po odhalení případu si dal všechno dohromady a dodatečně si vyčítá, že svůj spor nedotáhl do konce. "Kdybych důsledně trval na prověření skutečné spotřeby, možná by se úkryt prozradil mnohem dřív," říká.

Do sklepa se nesmělo, psi nebyli dovoleni

Podobně teprve dnes do celkového obrazu zapadají i další podezřelé okolnosti. Všichni nájemníci měli například přísně zakázáno nejen chodit do sklepa, ale také užívat zahradu u domu, pod níž se nacházel úkryt, nebo terasu, z níž byla vyhlídka na zahradu.

Pro nájemníky platil rovněž zákaz držení domácích zvířat. Leitner si však přesto pořídil psa a teprve dnes si dokáže vysvětlit jeho zvláštní chování. "Dnes je mi jasné, že ten pes to všechno cítil. Proto se asi uprostřed noci občas hrozně polekal a začal štěkat, proto na majitele domu vždy vrčel, i když jinak se nikdy k nikomu zle nechoval. Ale neuměl jsem si to rozumně vysvětlit," říká Leitner.

Nejen on, ale i další nájemníci pak shodně uvádějí, že se jim občas z kuchyní záhadně ztrácely potraviny. Majitel domu měl klíče od všech bytů a evidentně je navštěvoval, když nájemníci nebyli doma. Až teď jim dochází, že jejich potravinami zřejmě přispíval k zásobování obyvatel podzemního úkrytu.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám