Test Opelu Antara 2.0 CDTI: splacený dluh

Opel Antara je dvojčetem dalšího vozu z koncernu GM - Chevroletu Captiva. Že se vám nezdá jejich tvář shodná? Ne každé dvojče musí být přesnou kopií toho druhého. Opel a Chevrolet vsadili na rozdílné vzhledy přední části karoserie. Ale kdo se podívá na automobil pořádně, ten pozná, že společného mají drtivou většinu.

Opel Antara je vpředu poněkud odvážnější, než jeho sourozenec. Přední světla se svým zalomením vypadají dost divoce, ale nám se líbilo, že vůz byl snadno zapamatovatelný a nevypadá jako většina ostatních konkurentů. Není to nic dramatického, ale jediná lomená linka vytvořila specifický vzhled.

Na bočním profilu pak vidíme, že Opel se dal cestou klasického SUV - vysoké, boubelaté, prostorné. Spodní část dveří pak chrání plastové obložení, které má svůj smysl. Když jsme po nafocení automobilu zkusili terénní schopnosti, absence předních zástěrek způsobila permanentní ťukání kamínků do této části prahů a dveří.

A nyní se věnujme zádi vozu. Tady nemáme co vytknout. Auto je robustní, má velký vstupní otvor pro zavazadla a na tak vysokou výšku vozu i celkem solidní výšku prahu (to u některých konkurentů je mnohem, mnohem horší).

Interiér antary je typický „hranáč“ ve stylu Opelu. Na první pohled je sice mnohem víc zakulacený než třeba u Astry, ale to je spíš instalací pětice výdechů klimatizace s kruhovým průřezem. Pak je zde ale typický středový panel, který potkáme i u dalších vozů, ostře řezaná ovládací tlačítka na volantu a spousta a spousta dalších lomených ploch.

Za pozornost stojí velmi pěkný designový prvek ruční brzdy. Ta totiž vypadá stejně jako madlo na středovém tunelu pro spolujezdce.

Prostorově je na tom Antara velmi dobře. Jak na předních, tak i na zadních sedadlech jsme neměli problém s místem pro nohy, ramena či hlavu. Je ovšem pravda, že vyplnit zadní stranu předních sedadel tvrdým plastem není zrovna moc chytré.

Jasně nejprodávanější verzí v Česku je turbodieselová varianta 2.0 CDTI. Ta je ve dvojím výkonovém provedení - 93 a 110 kW. My se svezli s tou výkonnější verzí. Motor je tichý, příjemný společník, ale nezdá se nám, že by překypoval silou. Především se do přenosu točivého momentu na kola neustále zapojuje elektronika, která se snaží kola brzdit, přerozdělovat sílu, stabilizovat, optimalizovat emise... No prostě to, co člověk chce tehdy, když veze celou rodinu a krabici se skleničkami jako dárek pro babičku. V terénu to prostě bez vypnuté protiprokluzové kontroly nešlo, jinak bychom se vztekli.

Nyní to vypadá, že na motor jen nadáváme. Není to tak. Pro tenhle vůz bychom asi hledali těžko lepšího společníka. Zážehový motor by musel mít na tak těžký vůz alespoň tři litry, a to se pak prodraží.

Podvozek vozu je kvalitní. Silnice zvládá velmi dobře, je pohodlný a přesně vede stopu. Ani v terénu se neztratí a nám se líbilo, jak se dokázal vypořádat i s většími nástrahami. Naše výtka však směřuje k řízení. To je neuvěřitelně necitlivé. Volantem sice snadno otočíte jedním prstem, ale naprosto nevíte, jak se vůz chová.

Když se podíváme do ceníku, tak zjistíme, že základní cena za benzínový čtyřválec je 799 900 Kč. Základní turbodiesel stojí 819 900 Kč. Pak přijdou vyšší výbavy, příplatky a ... cena se vyšplhá až třeba nad jeden milión korun. A za tuhle cenu je v této kategorii vozů už hodně nacpáno a našli bychom určitě jednoho lepšího konkurenta. Kterého? Asi pořád budeme držet ochrannou ruku nad Hondou CR-V.