Test Maserati Quattroporte Automatic: squadra azzura

Tohle auto je na trhu už od roku 2003, avšak jeho úspěch byl značně limitovaný použitou technikou. Proti motoru moc stížností nebylo, ale převodovka Duoselect převzatá z Ferrari dělala problémy. Luxusní auto totiž řadilo jak sporťák a to se ke komfortnímu vozu vůbec nehodilo.

I dnes je Duoselect v nabídce, ale nově je možné pořídit automobil i s klasickým automatem. Změna je to opravdu mohutná, ačkoli by se na první pohled mohlo zdát, že ne.

Duoselect totiž je uložen ve voze v uspořádání typu Transaxle. To znamená, že motor je sice vepředu, ale převodovka s rozvodovkou sedí u zadní nápravy. To zlepšuje rozložení hmotnosti - u Quattroporte na 47 % vpředu : 53 % vzadu. Automat se však přesunul dopředu k motoru, což změnilo váhové rozložení. Jenže mechanici si s ním pořádně vyhráli a výsledkem je poměr 49:51.

Motor pod přední kapotou by mohl být chloubou i obývacího pokoje motoristického fanouška. Už při pohledu pod kapotu prostě nadchne svým vzhledem, a co teprve, když rozehraje koncert všech svých osmi válců s objemem 4,2 l. To je lepší než poslouchat v televizi hymnu fotbalového klubu FC Liverpool, zpívanou padesáti tisíci fanoušky.

Maximální výkon 295 kW při 7000 ot./min a točivý moment 460 N.m při 4250 ot./min hovoří za vše. Jenže i tady změna převodovky přinesla značnou úpravu. Nejen, že kryt hlavy válců není červený ale modrý, ale především kliková skříň už není suchá a pracuje s klasickou olejovou vanou.

Zásadní nevýhodou motoru je spotřeba. Není možné přehlédnout, že po našem testu zůstala na 20 l na 100 km, a to i když jsme se snažili o poněkud poklidnější jízdu.

Pokud někdo neumí italsky, tak slovo Quattroporte znamená v překladu čtyři brány. Je to tradiční označení pro čtyřdveřové modely značky. Současná verze je vytvořená Pininfarinou a je to na vzhledu dost znát. Auto má spousty typických znaků Maserati, stejně jako Pininfariny, a je to dobře.

Tohle auto má báječný rukopis, do kterého se mnoho lidí hned zamiluje. Někomu ale může vadit trochu násilný přechod mezi chladičem a světly, někdo může mít výhrady k přílišným oblinám... Na ulici se za ním ale otočí každý.

V interiéru očekáváme od Maserati ten nejvyšší luxus, jakého je automobilový průmysl schopen. Jenže chyba lávky. Luxus to opravdu je, ale podle našeho mínění žádný extra. Italové si zrovna nedali práci s výběrem plastů na ovladače na středovém tunelu a je to znát. Navíc kvalita vozu je opět italská. Povrzávající sedadlo řidiče, drnčení čehosi odzadu, hvízdající spouštění oken... Vytlačené trojzubce na opěrkách hlavy náladu z tohoto jen těžko zlepší.

"Jedeme rychle" je věta, kterou asi velmi často říká řidič svým spolucestujícím, když se ho ptají, kolik má na tachometru. Maximální rychlost 270 km/h není nesplnitelným snem a atakovat hranice povolené rychlosti trvá okamžik. Automobil jede velmi hladce a přesně. Řízení je sportovní, i když v nízkých rychlostech mírně měkne a nechává prostor pro lehké parkování.

Podvozek je velmi dobrý. Naše zkušební trať, kam se snažíme vyvézt každý automobil, zažila slušnou vichřici, když se do ní opřel naplno otevřený výfuk. Pneumatiky o šířce 285 mm vzadu se zakusovaly do silnice s velkou vervou a přesně vedly automobil tam, kam chtěl řidič.

Sportovním vlastnostem podvozku pak odpovídá i rychlejší "úskok" na nerovnostech, minimální naklánění do zatáček a dobré brzdy. Ty sice šly od začátku trochu laxně, ale po polovičním sešlápnutí pedálu se zahryzly do kotoučů a "zaflekovaly" auto na místě.

Pokud se zaměříme na převodovku, tak tu nezbývá než pochválit. Proti Duoselectu, kde si cestující vylámali zuby při každém přeřazení (a hlavně podřazení), jede automat naprosto klidně. Tiše si omílá svých šest převodů dokola a přede jako kočka. Stačí ale šlápnout plynu na krk a rychlost, s jakou dokáže skládat jednotlivé stupně za sebou je udivující. Tady ZF udělala velký pokrok.

Navíc má převodovka možnost i ručního řazení. Jednak buď pádly pod volantem, nebo řadicí pákou. Maserati si ale vymínilo, že chce mít řazení takové, jako je v závodních autech, tedy podřazování pohybem dopředu a přidání stupně dozadu.

A kolik to stojí? Ani se raději neptejte. Maserati je exkluzivní zboží a Mercedes je proti tomu nechutná velkosériovka. Takže exkluzivní je i cena. Auto stojí 3 224 043 Kč v základní výbavě, náš vůz byl ještě o 230 000 korun dražší. Maserati tak není pro každého. Je pro ty, kteří chtějí mít něco jedinečného, luxusního a chtějí se odlišovat.

České silnice však takovým vozům moc nepřejí - ať už svojí kvalitou, rychlostními omezeními nebo velikostí parkovacích míst. Také doporučujeme si uvědomit, že parkovat tohle auto na veřejném parkovišti znamená, že se dáváte všanc závistivcům. Nám třeba ukradli fešácké čepičky na ventilkách. Podle dovozce je právě tahle součást opravdu hodně rychloobrátkové zboží.