Článek
Monti se sokolnictví věnuje už sedmnáct let. Za tu dobu nasbíral o svých svěřencích soustu vědomostí, o které se dělí s publikem velmi poutavým výkladem. Ptát se ho, která z dravců je mu nejmilejší, je ale zbytečné. Své svěřence má rád všechny stejně, ač jsou každý jiný. Příkladem může být Káča, samice káněte lesního.
"Vzali jsme si ji ze záchranné stanice z Bartošovic před jedenácti lety. Pravděpodobně ulétla nějakému sokolníkovi, protože byla na lidskou společnost zvyklá. Má jednu nevýhodu, útočí na lidi," hladí ptačí krasavici.
Zatímco doma či na ukázkách je Káča vstřícným a milým společníkem, v teritoriu, které vezme za své, bere na vědomí jen jednoho pána. Ostatní lidé jsou pro ni kořist. "Hlídala na jednom letišti, kde měli problémy s jiřičkami. Místním hasičům jsem říkal: Chlapi, vyhýbejte se volné ploše, nebo bude zle. Neposlechli, přes letiště si krátili cestu. Během týdne bylo skóre šest ku jedné pro Káču... Ona k veterináři nemusela ani jednou, hasiči museli řešit utržené rány šitím a dokonce i pracovní neschopností," konstatoval Monti.
Káča je ale jinak spolehlivou spolupracovnicí. Před časem se na zámku v Plumlově stala dokonce atrakcí jedné ze svateb. Snoubencům totiž přímo na baštu, kde byli oddáni, přinesla snubní prstýnky.
Hariska, čtyřletá samice káněte Harrisova, zaujme na první pohled krásným načervenalým zbarvením. "Káně Harrisova pochází původně z Kanady. K nám se dostala v polovině devadesátých let, kdy měla v přírodě částečně nahradit stále vzácnějšího jestřába lesního. V přírodě loví ve skupinách spíše větší kořist, o kterou se spravedlivě dělí," popisuje Monti dalšího ze svých svěřenců.
Velký úspěch má zejména u dětí nejmenší z Montiho svěřenců, poštolka Tibi. Teprve roční dravec je už v plné síle a dokáže stejné kousky, jako její větší "dravčí" kolegové.
Zejména v horkých letních dnech je nutné, aby měli dravci přístup k vodě. "Velmi rádi se koupou a sprchují, zejména Káča a Hariska si vodu vyloženě užívají," říká Miluška, která Montimu s výcvikem pomáhá. V létě podle jejích slov mění schéma ukázek. "Dravci tráví většinou dobu, kdy slunce nejvíc svítí, ve stínu. Proto jsou i letové ukázky kratší."
Odměnou za perfektní výkon stejně jako součástí stravy jsou pro Montiho dravce jednodenní kuřata. "Je to cenově nejdostupnější a zároveň nejhodnotnější strava, jakou jim můžeme poskytnout. Nestěžují si a jsou všichni v perfektní kondici, takže asi krmíme dobře," dodala Miluška.
"Jezdíme po nejrůznějších akcích, ale naším domovským postem je hrad Sovinec. Jsme součástí jeho posádky," říká Monti. Právě tam se se sokolníkem, Miluškou a jejich opeřenými svěřenci můžete o tomto víkendu setkat. Konají se tam totiž sokolnické a lesnické slavnosti, nazvané Past na medvěda.
Káně Harrisova se vyznačuje zvláštní červenou barvou
Poštolku Tibi si oblíbily hlavně děti