Článek
Pojedete-li na hrad Sovinec, a není důvod ho nenavštívit, když je tak pěkný, nebo do dřevěné pohádky Země Praděda v Jiříkově, máte Rešov téměř při cestě.
Osada se zdá téměř na konci světa, krajina kolem je nádherná, při jízdě jsou před vámi na obroru jako vyrýsované jesenické hřebeny. Praděd si to tu pečlivě hlídá, královstí mu stále více okusuje civilizace.
Sestup je dobrý, ale ten krpál zpět...
Parkuje se u restauračky, kde se dobře jí i pije, ale nenacpěte se moc, dolů je to brnkačka, ale když si uvědomíte, že touto strmou cestou máte jít zpátky, každé deko uvnitř těla ztrojnásobí váhu.
Asi po dvaceti minutách klesání jste u odbočky vpravo, cesta se narovnává, táhne vás podle Huntavy do nitra lesa. Dalších deset minut ostřejší chůze vás přivede k velkému vodopádu, který celou soustavu završuje.
Nejvyšší vodopád má asi desetimetrovou výšku, ostatní padají v různých kaskádách po kamenných plotnách v úseku několika kilometrů. Ale tento je nejpůsobivější. Stříbřitá voda prchá uprostřed smaragdu mechů a lišejníku, mezi vzrostlými stromy, nechce to žádný spěch. Civilizace si užijete ještě dost, plácněte sebou na některý z balvanů a jen se chvíli dívejte.
Podle říčky vede do nitra soustava lávek a dřevěných chodníků. Protože podloží tu tvoří nestejně tvrdé horniny, místy se tok zakusuje hluboko, místy nemá šanci a plyne jako klidnější voda. Protože údolí je velmi strmé a nepřístupné, nebylo zasaženo těžbou.
Ochranáři si to tu hlídají, hnízdí tu řada vzácných ptáků, včetně sov a divoká lesní zvěř tu našla ideální úkryt. Sovinec zřejmě získal své jméno podle množství myšilovů v oblasti. Jen jděte a dívejte se, pet lahve a sáčky od brambůrků donesete zpět k autu a odhodíte do koše, když jste je mohli plné dovléci až sem. Přeji hezké a ničím nerušené stoupání.
jesenická idyla