Hlavní obsah

Po Anežce České přišli do kláštera v Doksanech husité, mušketýři a kriminalisté

Novinky, Vratislav Konečný

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

V premonstrátském klášteře, jehož hospodářské budovy jsou většinou v tristním stavu, se vzdělávala dcera Přemysla Otakara I., Anežka, posléze známá jako Anežka Česká. To byla asi nejkladnější doba ženského kláštera nedaleko Litoměřic. Obrovská barokní stavba není v optimálním stavu. Ale stále žije.

Foto: Vratislav Konečný

Vstupní dvůr

Článek

V posledních letech klášter/zámek Doksany hodně využívají filmaři, zalíbil se i zahraniční produkci. Nejznámějšími českými filmy byl cyklus Dobrodružství kriminalistiky, ještě dříve se objevil i v 30 případech majora Zemana v dílu Křížová cesta. Zahraniční režiséři zde točili seriál Mušketýři, kulisy ozvláštňovaly nádvoří ještě v roce 2016.

Založen kvůli výchově dívek z předních šlechtických rodů

Klášter založila s pomocí manžela Vladislava II. jeho manželka Gertruda Bavorská v roce 1144. U kostela stojí plastika vážící se k této události.

Dívky, které vstoupily do kláštera, se zabývaly nejen řeholními povinnostmi, ale také opisovaly knihy, nebo vyšívaly bohoslužebná roucha. Klášter zažil povětšinou pohromy, světlých okamžiků nebylo mnoho.

Boží bojovníci a zákona jeho 

První velkou pohromou, jako pro všechny kláštery a kostely, bylo husitské hnutí, které vyhlíželo příchod Spasitele a v rámci své poblouzněné víry vymazávalo dosavadní víru.

Doksanům se nevyhnula žádná vojska, po josefínských reformách, kdy byl v roce 1782 klášter zrušen a majetek feudálně rozkulačen, si pronajala panství kněžna Terezie Poniatowská, ze slavného polského rodu. Prelaturu přestavěla na zámek, od té doby byl klášter zapomenut, hovořilo se o zámku. Od roku 1804 patřil do roku 1945 pánům z Aehrenthalu.

Monumentální svatostánek

Když vejdete branou do obrovského objektu, padne na vás chandra. Poničené hospodářské budovy obrovského statku, který musel vydělávat majlant, opravdu kulisy pro film o nicotě. Opravena je ale románská krypta, sice s některými novodobými zásahy, ale i tak je nádherná, hlavice sloupů zdobí rostlinné a zvířecí motivy.

A co teprve šedesátimetrový chrám Narození Panny Marie. Původně románská bazilika, barokní podobu dostal v letech 1710 až 1720. Vnitřek je naprosto fantastický, jeden z nejkrásnějších našich svatostánků. Hned upoutají fresky Jana Hiebla z roku 1723, Brandlův obraz Narození Panny Marie datovaný 1703, obraz svatého Augustina od J. K. Lišky.

Premonstrátky jsou při pobožnosti přítomny, ale řádové regule zakazují, aby byly viděny, takže tu jsou i nejsou. Sester je tu jen pár. Přesto se snaží o co největší obnovu kulturního dědictví. 

Je dobré zjistit si, kdy jsou v kostele a kryptě komentované prohlídky, dozvíte se tolik informací, že pokud nemáte fenomenální paměť, 70 procent při odchodu zapomenete, i tak je to informační pecka. Na tak malém území, jakým jsme ohraničeni, máme téměř nezapamatovatelnou historii. 

Za klášterem se rozprostírá velký park s arkádovým pavilonem.

Vstup do kláštera je ozdoben kamenným reliéfem Madony, pod ní jsou tři ženské postavy. Jsou to prý jeptišky, které před husity utekly do lesa a po jejich běsnění se do rozvalin vrátily, aby klášter obnovily. Nyní zde žijí v konventu premonstrátky příslušející ke strahovskému klášteru.

Reklama

Výběr článků

Načítám