Hlavní obsah

Největší tuzemská kostnice je v Brně, nejmorbidnější v Sedlci u Kutné Hory

Novinky, Vratislav Konečný

Desítky tisíc dlouhých kostí, tisíce lebek. Jsme v kostnici, kde probíhá takzvaný druhý pohřeb. Na našem území je jich přístupných několik, většinou jde o kosterní pozůstatky po epidemiích, zejména morových, ale i o oběti válek. Největší je brněnská, kde je asi 50 tisíc pohřbených.

Foto: Římskokatolická farnost Nížkov

V Nížkově na Vysočině je pohřbeno na 60 tisíc pozůstatků vojáků armád Evropy. Zemřeli převážně na choleru. Brněnská udává 50 tisíc, je tedy menší.

Článek

Další velké pohřebiště je v Nížkově u Ždáru nad Sázavou a v Mělníku, kde jsou nahromaděny desetitisíce kostí.

Největší množství kosterních pozůstatků najdete v Paříži, tam je největší, a v římských katakombách.

Někde jen pyramidy, jinde výzdoba

Kosti v kostnicích (ossariích) jsou nahromaděny v různých geometrických tvarech, převažují pyramidy. Některé kostnice jsou morbidně zdobné, z kostí jsou vytvořeny různé obrazce popřípadě předměty, nejznámější je v sedleckém kostele u Kutné Hory.

Kostnice se zřizovaly většinou v klenutém podzemí kostelů, někde byly obrazce z kostí doplněné o otevřené rakve s kostrami v rubáších, ale nemusely jen ležet, bývaly opřeny v různých polohách o stěny. To se ale u nás nezachovalo.

Na mor a jiné epidemie ve středověku vymřelo v Evropě asi 25 miliónů lidí, někdy je ani nebylo kam pochovávat. V krutých zimách se špatně pohřbívalo a vlci mnohdy nebožtíky vyhrabávali. Nestačily ani hřbitovy, staří mrtví museli uvolnit místo nově zemřelým. I z tohoto důvodu se shromažďovaly kosti v podzemí kostelů, přispěl k tomu i kult smrti, která byla stále přítomná.

Při návštěvě těchto míst na vás dýchne příslovečné Memento mori, Okamžik smrti, jímž je prezentován konec pozemského života.

Ukládání kostí, řečený druhý pohřeb, je v Evropě znám již od raného středověku. Zřízení kostnic stanovily ve 13. století církevní synody v Münsteru roku 1279 a o rok později v Kolíně nad Rýnem. Kosterní pozůstatky se exhumovaly a ukládaly do kostnic nebo karnerů, což jsou k tomuto účelu zřízené hřbitovní kaple.

Ve 14. století stála kostnice u každého hřbitova, což postupem doby zaniklo, i s přestěhováním hřbitovů mimo městskou zástavbu. Po roce 1787 se musely podle nařízení kosti vrátit opět do země.

Malované lebky

Na některých místech se kult smrti uchovával v podobě lebek, které byly pomalovány nebo popsány, známe to i z moravských Křtin, kde je pomalováno 12 lebek, ale nikdo neví proč. Zvyk pomalovávání se uchovává v alpských zemích do současnosti.

Pro někoho zdroj poučení o životě předků, pro antropology místo jedinečných nálezů, pro jiné zas spíš hororové až morbidní místo, to jsou kostnice.

Sedlecká kostnice je zcela ojedinělá, byla delší dobu zavřená, proudy návštěvníků se podepsaly na kostech, které tu tvoří nejen pyramidy, ale třeba i lustry, svícny nebo erb.

Veřejně přístupné jsou kostnice v Sedlci, V Brně, Mikulově, Mělníku, kde se jedná o desítky tisíc kostí, ale také v Nížkově, Velké Losenici, v Praze pod kostelem Panny Marie Vítězné (u Jezulátka, ve Křtinách, Kolíně, Pelhřimově, ve Skramníku a vysoké.

Veřejně nepřístupný je například Mouřenec, známý z filmu Anděl Páně, ve Zruči, ve Všeradicích nebo v Žehuni. Ossarium je i na bojišti z roku 1868 na Chlumu u Hradce Králové, u Křečhoře, známa je i Kaple lebek v Czermné u polských lázní Kudowa.

Reklama

Výběr článků

Načítám