Do Rožmitálu za Rybovým hitem - Českou mší vánoční

Oprostěte se od šílenství při úklidu a shánění dárků a vydejte se do Rožmitálu pod Třemšínem, kde v kostele Povýšení svatého Kříže osvícenec, filozof, vlastenec a učitel Ryba svou mši roku 1796 složil. 

Rodák z Přeštic se jako prostý učitel přestěhoval do Rožmitálu. Jeho povolání nebylo moc vážené, komu záleželo na tom, zda při pasení dobytka nebo setí obilí umí číst a psát? Aby si přivydělal byl i regenschorim zdejšího kostela. Třel doslova bídu a o každý benefit musel bojovat s úřady, upomínat rodiče žáků o materiální podporu.

Přitom sám uměl krom češtiny pět jazyků, byl velkým přívržencem josefinských reforem. Sbíral lidové písně a sám komponoval. Složil mši českou, venkovskému lidu srozumitelnou. Zatímco v té době byly vánoční hry ryze církevní a latinské, Ryba dal svátkům zcela lidový rozměr na postavách, které v pastorelu vystupují, ale i v jejich jednání. Kde by předtím zaznělo něco o Jankovi, Tomkovi, Ferdovi, Kubovi? I použité hudební nástroje byly lidové, basa, píšťala... 

Již po řadu let se nese na Štědrý večer z rožmitálského kostela veselá melodie. Stoupá z původních varhan, hrdel zpěváků, k nimž se přidávají i lidé, kteří přišli na mši, stojící nejen v kostele, ale i venku. Přenese se přes Rybův hrob u hřbitovní zdi, stoupá k nebesům.

Ryba měl velké existenční problémy, musel živit ženu a 13 dětí, dospělosti se jich dožilo jen 7. Stále více upadal do depresí, až skončil 8. dubna 1815 sebevraždou. Prořízl si břitvou na kopci Voltuše hrdlo. Od roku 1933 tam stojí kamenná mohyla. Jako sebevrah byl pohřben mimo svěcenou církevní půdu na bývalém morovém hřbitově. Důstojný hrob dostal až po 40 letech.

J. Š. Baar v Paní komisarce napsal o premiéře mše v klenečském kostele: Česky, česky zpívá Hadam Krutina! Každému slovu posluchači rozumějí, žádná latina, ale sladká řeč mateřská velebně se ozývá nad hlavami osadníků a z kůru letí přímo k oltáři Božímu.